kategorie:
Veřejný interiér II
Ing. arch. Václav Štojdl, Ing. arch. David Šrom, spolupráce Ing. arch. Hana Kynčlová, Štefánia Vasilková, Filip Balcar, PROAM s.r.o., www.proam.cz
KADEŘNICTVÍ 1905, BRNO
Toto kadeřnictví funguje na stejném místě v centru města již od roku 1905. Podle pamětníků bývalo vyhlášeným salónem. Cílem nového majitele je navázat na dávno zašlou slávu podniku a znovu pozvednout úroveň holičského řemesla. Autoři se snažili o zachování původních prvků v interiéru, které doplnili velkými zrcadly a atypickým osvětlením.
Kadeřnictví na rohu ulic Údolní a Úvoz v Brně funguje ve stejných prostorech od roku 1905 bez přetržení kontinuity dodnes. Podle pamětníků bývalo vyhlášeným salónem, kam se chodili stříhat dámy i pánové z Masarykovy čtvrti. Cílem nového majitele bylo navázat na dávno zašlou slávu podniku založeného rodinou Mazánkových a znovu pozvednout úroveň holičského řemesla. Samozřejmou snahou bylo zachování přízně věrných zákazníků. Splnit toto vše znamenalo ve výsledku poměrně rozsáhle dispoziční a stavební úpravy v patře i suterénu. Účelem nového provozního řešení bylo umožnit nastavení fungujícího ekonomického modelu, který by zaručil životaschopnost podniku na další desítky let - bez nutného razantního řezu, přerušení provozu či změny personálu. Původní podoba kadeřnictví z roku 1905 byla výrazně pozměněna již v roce 1930 a později v průběhu let ještě mnohokrát. V interiéru se mimo několika křesel zachoval pouze zlomek autentických prvků, některé další byly objeveny až následně během rekonstrukce. I tak se ale jednalo pouze o fragmenty. Absence předlohy poskytla příležitost zamyslet se nad podobou interiéru znovu - analogicky k domu, místu a době vzniku, s respektem k historii podniku a ambici majitele navázat na slávu salonu z éry První republiky. Samotným tématem bylo hledání archetypu kadeřnictví jako svébytného typologického druhu. Původní prvky, jako výkladce, dveře, okna, obložení nebo části kování z počátku století, byly repasovány a doplněny novými z tradičních materiálů – cementová dlažba, mořené dřevo, těžké závěsy tvořící předěl mezi veřejně přístupným a soukromým. Leitmotivem návrhu se stala velká zrcadla, jako jeden z prvků definujících kadeřnické a holičské řemslo. Díky použití atypických světel, která se do nich zanořují a replikují, dochází k optickému klamu porušujícímu pevně vymezené hranice prostoru. Zrcadlové plochy v subtilních dřevěných rámech tak umožňují nahlédnout do jiných světů, odrážejících mimo okolí i více než 110 let historie salónu.