ZUBAŘI NAD MLÝNEM, JABLONEC

Pod mírně sklonitou sedlovou střechou zubní kliniky se ukrývá malé město. Ordinace jako domy tu stojí buď sólo, nebo ve shlucích vedle sebe. V jednom je laboratoř, v jiném rentgen, denní místnost lékařů nebo kancelář přednosty. Mezi domy vedou pěší ulice, široké tak akorát pro dva. Každá z nich někam vede. Končí vysokým oknem s výhledem na sever nebo výstupem na dřevěnou terasu, vysunutou nad křovinatý betonový břeh.
Ústředním prostorem je dvoupodlažní náměstí, do něhož všechny ulice ústí. Převýšené atrium se zelenou stěnou a schodištěm poskytuje fyzické i vizuální propojení obou úrovní. Jako náměstí působí zejména díky množství probíhajících dějů, které čekající pacienti mohou sledovat, a to od hlavního vstupu až po trapézový plech střechy.

Anotace
Objekt je umístěn na složitém svažitém pozemku s množstvím opěrných zdí a reliktů dřívější zástavby. V místě, kde
se kompaktní urbánní struktura Jablonce začíná rozpadat, zakládáme novou nárožní dominantu přístupnou hned ze dvou terénních úrovní.  Dům nepřitahuje pozornost zbytečnou měrou. Na severu k městu silný a solidní, na jihu domácký a skromný, vevnitř rozmanitý a funkční. Jednoduché provozní schéma dvou osových chodeb v ortogonálním kříži umožňuje přirozenou vnitřní cirkulaci. Zelené atrium s otevřeným schodištěm propojuje obě podlaží do přehledného celku.

Urbanistický záměr
Členitý pozemek se nachází na křižovatce jen několik minut chůze od centra Jablonce a je poměrně exponovaný hned ze tří světových stran, což z něj činí ideální místo pro silný městotvorný prvek. Podél ulice Nad Mlýnem směrem na sever plánuje město Jablonec okružní tah se zelenou nárazníkovou zónou směrem k parcele s navrhovaným objektem. Záměr jsme v našem návrhu zohlednili
a dále pracovali s podmínkami předloženými zástupci Jablonce na osobních jednáních.
Parcelu v pevném lichoběžníku svírají ulice Mlýnská, Nad Mlýnem a Smetanova. Jedná se o topograficky členitou část města, modelovanou Mšenským potokem a okolním zvlněným terénem, který v menším měřítku napodobuje kopce blízkých Jizerských hor. Zároveň se právě v těchto místech uspořádání města rozpadá z celistvé, blokové činžovní zástavby z 19. století ve strukturu solitérních velkých předválečných vil a samostatně stojících vysokých činžovních domů s vlastními dvorky a zahradami.
Pozemek byl neudržovaný s velkým množstvím náletové zeleně. Z původního německého domu zbyly pouze rozpadající se základy.
Pro novostavbu je však tento kus Jablonce více než vhodný. Svým charakterem mimoděk nabízí pozici pro novou lokální dominantu. Tato dominanta pak ze své podstaty může zmírnit jiné silné okolnosti. V tomto případě například nemilý vzhled opěrných zdí, zejména zdi východní a základů domu, které jsou vlastně obnaženým padajícím břitem. Našimi zásahy se pokoušíme navrátit místu vztah
k měřítku. Úmyslem domu je jeho schopnost rozeznít jasný, přesto klidný a solitérní tón do ulic Mlýnské a Nad Mlýnem, a naopak vstoupit s pokorou a nenápadně do ulice Smetanovy. Zde si vstříc svému jedinému přímému sousedovi dům zachovává zdvořilý odstup a respektuje měřítko jeho krásné a starobylé fasády. Práce s terénem je zde ryze jablonecká - jeden dům a dvě ulice s různými úrovněmi.

Architektonický záměr

Nástupy do domu jsou pro citlivé chování k okolí hned dva. Ten městský z ulice Smetanovy respektuje uliční čáru a vede personál rovnou do 2. NP. Druhý vstup z ulice Nad mlýnem vede přes zahradu do 1. NP a využívají ho zejména klienti. Záměrná dvojakost dodává domu jistotu, vstupy určují nasazení úrovní pater a spolu s topografií terénu i exponovanost jednotlivých fasád.
Hmotou je dům jednoznačně kompaktní. Působí silně směrem k městu a uliční síti a naopak v prostoru jižní části pozemku se chová velmi jemně a domácky, což vytváří vnitřní prostorovou rozmanitost a měnící se atmosféry. Dům nemá ambice na sebe zbytečně upozorňovat, jeho bohatství tkví v důmyslné organizaci pohybu a provozu. Do ulice Nad mlýnem se dům obrací jednou z nejsložitějších fasád, jejíž ráz určily vnitřní funkce, vstup je však jasně rozeznatelný a tvoří citlivý nástup do palácového recepčního prostoru s atriem a schodištěm.

V 1. NP se kromě vstupní části s čekárnou nachází zubní ordinace hygienistky a na východní straně byt 2+kk. Domem lze v této úrovni vyjít na jižní stranu pozemku a do soukromé exteriérové zahrady, pocitově napojené na vnitřní atrium. Západní strana podlaží je vyplněna místnostmi technického charakteru – dílna se skladem nářadí, toalety pro dámy i pány, místnost OPG se serverem, technická místnost a sklad. V půdoryse jsou tyto provozy dostupné racionálně vedenými koridory v osovém ortogonálním kříži a navzájem se dle požadavků pro dobrý život uvnitř nijak neruší.

Hala s atriem je přes schody a roštové pole spojena s prostornou dvoranou 2. NP, kde se opět opakuje křížový systém chodeb. Kromě společných prostor jsou na tomto patře podél severní fasády tři ordinace zubařů, místnost sterilizace, šatna personálu s hygienickým zázemím a úložnými prostory a toaleta pro pacienty. Při západní straně podlaží se nachází druhý byt 1+kk pro potřeby zaměstnanců. Do vnitřní dvorany vede služební vchod z venkovního dvorku za jižní fasádou, kde jsou rovněž parkovací stání pro personál, boxy na tříděný odpad, držáky na kola a schodiště vedoucí po terénu do intimnější zahrady v úrovni 1. NP.

Použité materiály

Výsledný ráz interiéru kliniky vychází ze samotné hloubky materiálu jednotlivých stavebních i doplňkových částí.
Dům by postaven z betonu, jeho stěny a sloupy zůstaly dál nahé. Když jeho stropy oblékáme do podhledů, jsou ze dřevěných hoblin smíchaných v cementové kaši. Podlaha na recepci byla kamenem, a dál, jen zbroušený, jím je. Jiný ušlechtilý kámen byl použit pro obklady stěn ordinací a toalet. Příčky byly sestaveny z betonových tvárnic, jejich povrch zůstal přítomen. Také schodiště i parapety oken jsou betonové. S pevným bílým interiérem kontrastují ořechové plochy dveří, které střídá komaxit grafitové oceli. Naváděcí grafika byla zhotovena ze zvláštní plastové hmoty. Svou měkkostí připomíná zatvrdlou zubní pastu.