SPOLEČENSKÉ CENTRUM, LISOVICE

V době před výstavbou nového objektu byl společenský a kulturní život v obci Lisovice značně omezen. Původní požární zbrojnice plnila pouze funkci skladu, bez možnosti dalšího využití. Společensko-kulturní život v obci nebyl přes zimní období téměř žádný, začínal až na jaře pálením čarodějnic a stavbou májky, pokračoval letním volejbalovým turnajem na obecním hřišti a končil zahájením adventního období s posezením v jedné větší garáži místního občana. Zde také vznikla myšlenka, postavit v Lisovicích klubovnu, kde by bylo možné různá setkání důstojně realizovat.

A to se také povedlo. Po dokončení nového centra dobrovolných hasičů se kulturní život v obci značně rozvinul. V „Hasičárně“, jak místní občané stavbu nazývají, se koná řada společenských akcí, které vítají zejména starší spoluobčané, kteří by už jinak nikam nevyrazili. Kromě již zmíněných zavedených tradičních setkání zde probíhá i celá řada dalších. Některou neděli se zde otevírá „Nedělní kavárna“, s dobrou kávou a napečenými dobrotami místních. Jindy zase ochutnávka moravských vín, nebo lampionový průvod s oslavou. Začátek března je vyhrazen pro dámský klub. Dále se zde pořádají různé turnaje v šipkách, nebo kartách, případně zde příznivci sportu společně sledují v televizi významné sportovní přenosy. V době Velikonoc se schází dospělí s dětmi a pletou pomlázky nebo malují vajíčka, před Vánoci zase připravují vánoční ozdoby a na Silvestra se všichni veselí. Objekt se také s oblibou využívá na soukromé rodinné oslavy, kde se dle komentářů zúčastnění cítí „jako doma“. Pro běžná menší setkání je v klubovně připraveno cca. 25 míst k sezení, která se na větší akce rozšiřují až na 45 míst, ve spojení s přilehlou výstavní místností historické stříkačky.

Nová stavba se tak stává pro místní občany nenahraditelnou „zbrojnicí dobré nálady“.

Interiér Společenského centra dobrovolných hasičů je  rozdělen do dvou funkčních celků. Výstavní místnost s chloubou hasičů, starou stříkačkou Máňou, je propojena velkými skleněnými výkladci s exteriérem a zároveň s klubovnou. Exteriér, výstavní místnost a klubovna tak vytváří jeden prostorově propojený celek. Klubovna s malou kuchyňkou a hygienickým zázemím je rozšířena o vloženou dřevěnou galerii s popleteným zábradlím přístupnou mlynářskými schody, na které se dá příležitostně i přespat. 

Podlaha přízemí je materiálově sjednocena cementovou stěrkou, která se vizuálně opakuje jako pohledová stěrka na štítové stěně, na stěnách schodiště a v hygienickém zázemí.

Ostatní stěny a šikmé podhledy tvoří dřevěná podlahová prkna v přírodním odstínu.

Ocelová svařovaná konstrukce schodiště a zábradlí galerie mají černošedý nátěr.

Mobiliář je vyroben na míru místním truhlářem, dřevěné variabilní stoly z masivu jsou doplněny lehkými plastovými červenými židlemi. Uspořádání se mění podle společenských akcí.

Příběh podlahy:

Před finalizací stěrek byl uspořádán večírek a na podlahu se rozlilo červené víno, které se do podlahy vsáklo a vytvořilo neodstranitelnou skvrnu. Stavitel byl pověřen nákupem většího množství červeného vína s tím, že se rozetřením do celé plochy podlaha barevně sjednotí. První pokus nevyšel, neodpovídala odrůda a víno dostatečně nebarvilo. Napodruhé se dílo vydařilo, stavitel koupil Cabernet a podlaha pod Máňou má originální odstín.