kategorie:
Veřejný interiér II
Ing. arch. Marek Svoboda, www.svobodadesign.cz
GALERIE KARTOGRAFIE
Prostor Galerie Kartografie Praha se nachází ve dvou objektech – historické zděné budově a železnobetonového skeletu z počátku minulého století. Cílem nedávné rekonstrukce bylo poukázat na různorodost těchto prostor a upravit je na potřeby výstav. Vybrané nízkorozpočtové materiály jsou prezentovány v jejich přirozených podobách.
Prostor Galerie Kartografie Praha se nachází ve dvou objektech - zděné budovy z roku 1896 a železobetonového skeletu vystavěného roku 1907. Zděná budova postavená dle návrhu stavitele Josefa Blechy je koncipována jako dvoulodní hala, které dominuje zastropení cihelnou valenou klenbou do I nosníku. Prostor byl původně navržen pro pražský reprodukční závod „M. SCHULZ, grafický závod umělecký“ založený roku 1862, dnes slouží jako hlavní výstavní prostor galerie. Vedle této budovy byl roku 1907 postaven železobetonový skelet projektovaný architektem a inženýrem Bruno Bauerem, který byl autorem 120 patentů v oblasti železobetonových skeletových konstrukcí. Stavbu provedla firma Pittel & Brausewetter. V této unikátní budově je umístěna recepce galerie s návaznosti na další dva výstavní prostory. V roce 2018 proběhla rekonstrukce, jejiž cílem bylo poukázat na různorodost těchto prostor, odprezentovat původní stavební prvky a nosné konstrukce, avšak hlavní výstavní prostory zpřehlednit pro potřeby výstav. Celý prostor byl navržen s důrazem na použití low-costových materiálů v jejich přirozených podobách.
Hlavní sál galerie (cihla) byl navržen jako hala pro tiskařské stroje. Po zrušení tiskárny hala ztratila svou funkci a dokonce byla využívána jako sklad. Tím, že hala sloužila tiskařským závodům, se minulé rekonstrukce řešily hlavně utilitárně, veškeré rozvody TZB tak byly přiznané na povrchu bez jakékoliv snahy o estetiku. Zadáním bylo navrhnout tento prostor tak, aby se dal využít jako výstavní prostory, kanceláře či jiné komerční užití. Po obvodu místnosti byly navrženy předstěny, které překrývají rozvody TZB a zvyšují tak vystavní plochu. Výška předstěn je horizontálně zarovnána s I nosníky a probíhá v celém obvodu sálu. V místech dveří a oken se vytvořily minimalistické šambrány, které lehce převyšují výšku předstěny, a tak vytvaří zajímavý rytmus. Horní část předstěny je zakončena lištou umožnující zavešení obrazů a dále je zde umístěn po celém obvodu snadno přístupný elektro žlab. Stropní konstrukce a horní část stěn byla odkryta na cihlu, ocelové konstrukce byly natřeny na bílo. Béžová barva betonové stěrky byla inspirována barvou malty ve stropní konstrukci. Osvětlení bylo řešeno lištovým systémem umístěným po směru kleneb. V zadní části sálu se vchází do chodby vedoucí na dámské a pánské toalety a také do promítacího sálu. Směr promítání vychází z tvaru pultové střechy, promítací plochu tvoří dveře skříní. Okenice je vyrobena z akustických cetris desek.