COWORKING VAULT 42, OLOMOUC

Zadáním projektu byla konverze části pozdně klasicistní vojenské pekárny v centru Olomouce. Celý objekt, který je dnes fragmentovaný do mnoha funkcí, byl postaven mezi polovinou 17. a 18. století jako součást městského opevnění. Půdorys podkovy, na kterém dům stojí, připomíná bastion a jasně odkazuje k vojenské architektuře tehdejší doby.

Cílem konverze bylo vytvoření hubu a prostoru pro coworking otevřeného veřejnosti. K tomu byla vymezená rohová část domu, rozkládající se v přízemí, a jedna místnost v prvním patře. Jelikož prostor sloužil jako již industriální pekárna ještě v 50. letech 20. století, byly zde k nalezení zbytky pekařských strojů. Jinak jsme našli místnosti prázdné a v zašlém stavu. Kvalita spočívala zejména v klasicistním tvarosloví klenutých stropů a mohutných stěn.

Celý interiér se odvíjí od jasně definovaného záměru. Na rozdíl od klasické kanceláře je coworking prostorem užívaným lidmi, z nichž každý má jiný pracovní rytmus a pracuje na odlišném projektu. Zatímco jeden hlasitě diskutuje se skupinou hostů, jiný se potřebuje koncentrovat u stolu. Z toho důvodu bylo nutné jasně definovat požadavky na každou místnost a umožnit dostatečnou variabilitu činností. Vše navíc muselo vhodně zapadnout do kontextu historické pevnosti s jasně danými možnostmi.  Výsledkem je návrh skupiny různě velkých prostor, využity jsou i ty nejmenší, z nichž každá má odlišnou náplň.

Po vstupu do Vaultu 42 hlavním vchodem se návštěvník ocitá v prostorné místnosti rozdělené na dvě části. Když mine recepci, projde interiérovým boxem, tzv. „filtrem“, který novou cihelnou oponou vyplňuje vysoký klenební oblouk. Za ním se nachází dvouúrovňový prostor se šesti pracovními místy. Ten, kdo zde pracuje, vidí každého, kdo přichází či odchází z Vaultu. Propojují se zde veškeré aktivity, příchozí návštěvy a ostatní prostory.

Napravo od vstupní místnosti je tichá zóna. Podlaha je zde rozdělená do dvou úrovní, což umožňuje vznik pracovních míst s dostatečnou intimitou. Kolemjdoucí či ostatní coworkeři nevidí jiným přímo na stůl.

Levá strana dispozice je naproti tomu věnována živějšímu a více vibrujícímu prostoru. Je to skutečně coworkingové místo, kde má každý nájemník svůj vlastní „box“. Může zde pracovat i si uschovat věci. Boxy jsou mobilní, kdokoli je tedy může uspořádat způsobem, který se mu zrovna hodí.

Zcela vzadu se pak nachází zasedací místnost, kterou si může každý zarezervovat. Nábytek je zde rovněž variabilní a místnost díky tomu může být použita jak pro malá setkání, tak na větší konference či prezentace.

Atmosféru interiéru dodává ještě původní schodiště na trojúhelníkovém půdorysu, vedoucí do prvního patra, a další drobné prostory, které jsou k němu přidružené. V patře je to zejména plně vybavená kuchyňka pro coworkery, umístěná v dnes nevyužívané chodbě, a místo k posezení v zrcadle schodiště, kde si může každý nerušeně odpočinout a setkat se s ostatními. Raritou je pak, na stejném místě v přízemí, historická vnitřní studna. Má dodnes dostatečnou kapacitu, a voda z ní je proto využívána například pro splachování záchodů. Je zaklopena skleněným poklopem a prostor nad ní je dalším atmosférickým místem k odpočinku či tichému rozhovoru.

V materiálovém řešení prostoru se odráží zejména hlavní motiv celého interiéru – cihla. Původní opadávající omítky byly odstraněny a stěny tak byly na většině míst obnažené, přičemž byly následně opatřené bílým nátěrem anebo ponechané v původním stavu. Cihla dominuje rovněž podlahám, nebo nové stěně ve vstupní hale, kde je však použita v atypickém kladu, odkazujícím k současnosti. Nové interiérové prvky jsou vyrobeny z lehkých konstrukcí z ocelových jeklů nebo z betonu, ať už v podobě podlahových stěrek nebo svisle kladených desek. Pro výhodné izolační vlastnosti byly použité panely z akustické AM pěny. Jejich barevná struktura vizuálně doplňuje jinak těžké a solidní hlavní materiály.