KINO EGERIE, KLÁŠTEREC N/OHŘÍ

Cesta k zadání u kina Egerie byla poněkud složitější – původní zadání znělo spolupráce s projektantem zateplení objektu s cílem snížit jeho energetickou náročnost. V rámci této práce jsme provedli důkladný průzkum celého objektu se závěrem, že pokud máme vyřešit architekturu obálky budovy je nutné zohlednit dle našeho názoru nezbytné změny uvnitř Kina a to jak změny ve smyslu změny architektury a interiéru, tak kompletní technologie, požární bezpečnosti a dalších souvisejících částí.
Původní stav Kina byl takový, že se nám Kino jevilo jako fakticky neprovozuschopné – od toho se tedy odvíjely naše úvahy s tím, že fakticky se zde postupovalo opačně, neboť z důvodu již existující dotace na zateplení jsme postupovali od fasády a výplní otvorů v první fázi k druhé fázi – práci v interiéru stavby. Neobvyklý zde tedy byl spíše proces než požadavky investora – požadavek byl v zásadě jediný navrhnout provozuschopné příjemné kino s tím, že zde bude využita v dnešní době ještě ne zcela obvyklá technologie ozvučení AURO 11.1 s velmi prostorovým zvukovým projevem.
Dispoziční změny jsme navrhli zejména v místě zcela nově pojatých toalet včetně nově umístěné toalety pro vozíčkáře, dále jsme upravili dispozici vstupního prostoru s barem, kde byl původně vestavek poklady a kanceláře ředitelky ve 2.NP.
Řešený interiér pak souvisel úzce s navrženými stavebními změna i změnami technologií stavby.
Hlavními prostory kina jsou vlastní kinosál a předprostor vstupu s občerstvením – kinobaru. Celkově jsme navazovali při koncepci řešení interiéru i na náš návrh exteriéru kina. V exteriéru je na fasádě použito omítky dvou hrubostí, kdy hrubší omítka promítá na fasádu „filmové pásy“, do jejichž políček jsou vepsány nápisy kino v různých evropských jazycích. Políčka reprezentují různé historicky používané formáty kinofilmu používané, tmavý vstup s podsvícenými chlopněmi pak evokuje svým řešením objektiv kamery a vtahuje návštěvníka dovnitř do kina. Tam se pak návštěvník nachází už uvnitř „kinosvěta“ ve vstupním interiéru proudnicového tvaru s vloženými prosvícenými nikami pro sezení s výtvarně pojatými plakáty místního výtvarníka Michal Kútika. V této proudnici je pak vložen i bar, jenž v sobě integruje funkci baru, prodeje lístků a na části i šatny umístěné takto volně v prostoru. Tvarování baru je ostré a bar tak rozráží svou formou tubus předprostoru kina. Povrch podlahy je opatřen PUR stěrkou, jež svým hladkým povrchem podporuje přesnost prostoru. Cílem bylo postupně vtáhnout diváka do trochu nereálné filmové reality před vstupem do vlastního kinosálu.
Prostor zádveří je opticky spojen s prostorem kinobaru a oddělen pouze bezrámovou stěnou, z prostoru kinobaru pak je vstup k toaletám. Toalety jsou pojaty rovněž jako monochormatické s jednoduchým obkladem 100x100 mm  uspořádaným tak, že střídání černé a bílo opět odkazuje na filmový pás.
Vlastní kinosál je pak pojat jednoduše a utilitárně – architektonické řešení pracuje pouze s kontrastem symbolicky červených koberců a sedadel na pozadí betonově šedých akustických obkladů stěn perforovanými deskami Cetris přelakovaných matným transparetním lakem kvůli eliminaci odrazů, na podlaze pak najdeme tytéž desky v podlahovém provedení. Ostatní prvky v sálu jsou opatřeny černošedým matným nátěrem.
Osvětlení prostor kinobaru je v základu nepřímé linkami podporujícími proudnicový efekt prostoru s odrazem o napnutý fóliový podhled doplněné svěšenou svítící trubkou nad barem.
Osvětlení sálu je pak decentní přisazenými linkami nad bočními koridory a klasickým podsvícením stupňů.
Co se týče inovativních a neobvyklých postupů – základním problémem realizované stavby byl postup z exteriéru do interiéru a celkově boj návrhu, který spoléhal na poměrně přesný a precizní výraz prostorů v kontextu velmi nepřesné a nevyzpytatelné původní konstrukce, neboť dům byl původně zájezdním hostincem a jeho původ sahá do vzdálenější historie, nižší část pak byla přistavěna v 60tých letech 20. století. Nově jsme integrovali rekuperační vzduchotechniku, nový systém elektroinstalace, vytápění a osvětlení a technologii zvuku AURO 11.1. Rozvody vzduchotechniky jsme v tomto případě ukryli a to v baru do obloukové tvarovaných stěn z SDK a v sále za obklad perforovanými deskami Cetris. Akustické řešení v sálu je pak založena na aplikaci jednoduchého štěrbinového rezonátoru vytvořeného perforovanými deskami v předsazené pozici vůči stěnám a minerální vlnou s nakašírovanou uzavírací tmavou vrstvou. Mezi vlnou a deskami vzniká mezera a tímto je tedy vytvořen jednoduchý rezonátor.
Nábytek v interiéru je dílem atypický dle našeho návrhu – bar a lavice v nikách, stolky a dílem typová křesílka či sedadla v kině.
Principy, které jsme použili v návrhu jsou tedy jednoduchost a to včetně způsobu osvětlení i členění prostoru a definování jasného charakteru prostorů pro návštěvníky – kinobar – sál – toalety s odkazem na změněnou – filmovou realitu.