RESTAURACE AEROPORTO, PRAHA

Nový návrh restaurace vychází z přepracované dispoziční a designové koncepce stávající restaurace Porto na terminálu Sever 2 na pražském letišti Václava Havla. "Přáním investora bylo přinést do interiéru moderní trendy restauračního designu. Na rozdíl od původní dispozice se restaurace o celkové rozloze 521,3 m2 dělí do tří částí, přičemž každá nabídne trochu jiný charakter sezení a zážitku," říká k zadání Jan Tomáš Cieśla, zakladatel ateliéru archicraft.

Bezpečnostní omezení

Realizace restaurace Aeroporto představovala výzvu nejen z hlediska požárních limitů, ale především pak s ohledem na samotnou lokalitu letiště, kam i samotný vstup architektů musel být předem naplánován, ohlášen a dozorován, což ovlivňovalo nejen průběh návrhu, ale i autorský dozor a zároveň bylo v kontrastu s extrémně krátkým termínem pro dokončení realizace. „Nehořlavost materiálu byla klíčovou podmínkou, a to především v částech pojících prostor restaurace s letištní chodbou. Nicméně díky inovativnímu, neotřelému přístupu k výběru a kombinaci materiálů se podařilo splnit všechny požadavky a vytvořit tak prostředí, které je nejen bezpečné, ale esteticky působivé a funkční,“ říká Lenka Bartoňová, architektka studia archicraft a dodává: „Nejraději pracujeme s přírodními materiály, i proto jsme v návrhu hojně využili dub. Kontrastním prvkem je kov, který je patrný na dělících nábytkových příčkách i v průčelí restaurace, dále jsme v materiálech využili keramickou dlažbu a akustické panely.“  Interiér díky tomu působí moderně, ale zároveň nabídne v jinak rušném letištním prostředí příjemnou, klidnou atmosféru.

Identita a grafika restaurace Aeroporto jsou pečlivě promyšleny tak, aby zaujaly širokou škálu hostů. „Těší mě, že jsme u tvorby projektu mohli být od začátku a podílet se na tvorbě identity značky. Logo kombinuje jeden z hlavních prvků interiérového designu v podobě opakujících se linií. Ty symbolizují proud vzduchu vznikající za letounem a letištní dráhu,“ upřesňuje Jan Tomáš Cieśla s tím, že motiv v interiéru ztvárnili za pomoci vlnitého plechu, který hojně využili zejména ve výčepní části. Ten vznikal postupně za pomocí specialistů na filmové a divadelní kulisy. Nejdříve bylo potřeba plech zbavit jeho povrchu pomocí naředěné kyseliny a poté se ladil každý tah štětce, vše vznikalo ručně a kombinací několika modrých a šedých odstínů.   S tematikou linií se ale můžeme setkat i na dělících nábytkových příčkách v podobě lakovaných trubek a plechů nebo na stěnách s keramickým obkladem. Na grafické identitě pracovali kolegové Adéla Bláhová, Jan Jiráček a Daniela Vlasáková. 

Harmonické dělení

Na základě zadání investora měl být prostor o celkové rozloze restaurace 521,3 m2 rozdělen do tří částí, které budou fungovat samostatně, ale zároveň působit jako harmonický celek. „Požadavek zahrnoval, aby jednotlivé části restaurace byly z chodby uzavíratelné roletami tak, aby v době, kdy daná část není v provozu, do ní nebylo možné vstoupit. Rolety v průčelí tak reflektují vnitřní dělení restaurace,“ říká k dispozičnímu návrhu Jan Tomáš Cieśla. „Interiér opticky dělí atypické příčky z ocelových lakovaných trubek, které v kombinaci s dřevěnými zády lavicového sezení působí netradičně, ale zároveň představují příjemný předěl. Navíc navazují na symboliku vertikálních linií, která je patrná napříč celým interiérem,“ říká k dispozičnímu dělení Lenka Bartoňová z holešovického studia archicraft.

Prostor u barového pultu se vyčlenil jako snídaňová zóna neboli bistro. „Cílem bylo vytvořit prostor, kde musí mít zákazník na první pohled jistotu, že stihne snídani, aniž by zameškal let. Do interiéru jsme zakomponovali vitrínu s prodejem rychlých jídel, pohodlné čalouněné židle s područkami a vysoké sezení v části, která umožňuje výhled do letištní chodby. Materiálům dominuje dřevo v kombinaci s netradičním pojetím lakovaného vlnitého plechu a černo-bílá keramická dlažba, která prostor opticky odděluje od další části restaurace a zároveň navádí pohyb zákazníka,“ říká Lenka Bartoňová.

Střední část dispozice je určená pro rychlý výdej jídel. Obrat zákazníků by zde měl být co možná nejvyšší. „Největší část restaurace je určená pro obědy a večeře, i proto jsme prostor koncipovali jako jídelnu s co největším počtem míst k sezení. Stoly jsou dřevěné, z masivní dubové spárovky, na podlaze jsme využili keramickou dlažbu s dekorem betonu,“ doplňuje architektka. Zadní část má být určena pro uzavřenou společnost. „Přáním investora bylo, aby prostor umožnil vyskládání dvou velkých stolů po šestnácti až osmnácti lidech pro větší firemní zájezdy. Součástí je i promítací plátno,“ uzavírá Lenka Bartoňová.