DOMEK V OSADĚ, U BEROUNKY

Jedná se o interiér o dispozici 3kk s dílnou a technickou místností. Celková užitná plocha interiéru je 62,7 m². Obytné místnosti mají sotva 3x3 m – odpovídá velikosti původních čtyř stejných čtverců – převlékáren.

Zvláštní okolnosti a specifika stavby nebo rekonstrukce:

Každá rekonstrukce má své okolnosti a každá taky nese svůj příběh.  Ten můj jsem se pokusila sepsat viz. níže.

Splněný sen o vlastním bydlení: Rekonstrukce bývalé převlékárny na břehu Berounky v plnohodnotný domov

Tento projekt je nejen architektonickou transformací, ale i osobním příběhem o hledání domova tam, kde to na první pohled nepůsobilo jako ideální.

Když jsem se kvůli studiu přestěhovala do Prahy, nikdy mi ruch velkoměsta úplně nevyhovoval. Toužila jsem po klidu, ale zároveň jsem potřebovala zůstat v dosahu práce. Vlastní bydlení pro mladého člověka v rozumné vzdálenosti od Prahy se zdálo být nedosažitelné.

Když jsem se poprvé přišla podívat na malou chatku inzerovanou k prodeji, věděla jsem to je ono. Osada 40ti chat sloužila původně jako převlékárny berounské plovárny -  čtvercové stavby o čtyřech samostatných místnostech, každá necelých 9m², které se časem zprivatizovaly a dodnes mají některé chaty 4 majitele. Každý si ke své části více či méně něco přistavěl (převážně ze zbytků) a výsledkem je kolonie podobná slumu, ale pro mě  s jedinečným genius loci.

Architektonická výzva: Vytvořit plnohodnotný domov na minimální ploše

Měla jsem štěstí a koupila jsem „celou“ chatu zvětšenou o přístavek dílny a verandy. Dispozice je poznamenaná původním účelem, místnosti 2,6x2,6 m se světlou výškou 2,3 m naznačovaly, že není možné plýtvat místem. Výzvou bylo vytvořit plnohodnotný, funkční a estetický domov v rámci těchto omezení, a to s minimálními náklady a maximálním důrazem na udržitelnost a autenticitu. Jako architekt jsem se také snažila otisknout do prostoru část sebe. Toho, co mě formovalo, jakési čisté dílo oproštěné od požadavků klientů, pro které tvořím ve svém profesním životě.

Kořeny inspirace: Cesta k autentickému prostoru

Můj přístup k architektuře a designu není jen otázkou estetiky nebo trendů. Je odrazem vlastního příběhu, zkušeností a fascinací, které mě formovaly. Každý návrh, který vytvářím, čerpá z hluboko zakořeněných vzpomínek, emocí a hodnot, které mě provázejí od dětství.

Obydlí našich předků: Pokora prostoru a síla jednoduchosti

Své dětství jsem kromě karvinského paneláku trávila na horách v Beskydech, kde jsme měli chatu - bez koupelny, v kuchyni tekla jen studená, zimní rána doprovázela jinovatka na zdech místnosti. Přesto pro mě jsou tyto vzpomínky synonymem úžasných časů dětství, nekonečné svobody, ticha lesa a syrového kouzla hor. Prosté, ale zároveň drsné místo, kde mělo vše svůj účel a kde se žilo v souladu s přírodou. Večery jsme trávili luštěním křížovek, čtením 100+1 zahraničních zajmavostí a hraním karet u jídelního stolu.

Naučila jsem se, že prostor nemusí být velký, aby byl plnohodnotný, a že skutečné pohodlí nespočívá v přepychu, ale v harmonii mezi prostředím a člověkem. Právě proto mě fascinuje minimalismus, který není strohý, ale útulný.

Starověká Asie: Řád, neutrální harmonice a lehkost

Vedle evropské tradice mě vždy přitahovala i estetika východní filozofie. Nejde jen o vizuální estetiku – lněná kimona, plátěné boty, neutrální barevnost – ale o celý způsob myšlení. Svět, kde čest byla nadřazena materiálnímu bohatství, kde skromnost byla ctností a architektura byla promyšleným dialogem mezi člověkem a prostorem.

Minimalismus, který není jen trendy pojmem, ale životní filosofií. Prostor, který dává prostor člověku, ne ho zahlcuje. Nábytek, který je lehký, vzdušný, ale přitom stabilní. Materiály, které s věkem získávají patinu a krásu. Toto vše mě přivedlo ke stylu, kde se setkává severská funkčnost s japonskou skromností.

Moje návrhy proto pracují s neutrální paletou – hliněné tóny, dřevo, kůže. Textilie jsou přírodní – len, vlna, bavlna. Nábytek je subtilní, avšak promyšlený. Každý prvek má svůj účel, nic není navíc.

Retro elegance: Doba, kdy design měl duši

Moje třetí silná inspirace pochází ze 70. a 80. let 20. století – z doby, kdy design nevytvářely marketingové týmy, ale opravdoví designéři a architektura byla výsledkem vizí skutečných architektů. Bylo to období, kdy každý předmět denní potřeby – od kávovaru po žehličku – byl současně malé umělecké dílo.

Dnešní svět je zaplaven levnými cetkami, které jsou navrženy tak, aby se za dva roky rozpadly. Předchozí generace naopak tvořily věci, které byly kvalitní, opravdové a často krásné i po desetiletích. Tento přístup se snažím přenášet i do svých návrhů – místo instantního trendu preferuji nadčasovost, místo laciných plastů poctivé materiály, místo dočasného řešení dlouhodobou udržitelnost.

Architektonický koncept

Hlavním principem návrhu bylo propojení skromnosti a jednoduchosti tradičních venkovských obydlí s požadavky moderního bydlení. Minimalismus zde není chladnou sterilitou, ale naopak přináší útulnost a funkčnost – nedokonalost je žádaná. Každý prvek prostoru má své jasné opodstatnění a pracuje s omezeným prostorem efektivním způsobem.

V rámci dispozičního řešení bylo klíčové najít rovnováhu mezi otevřeností a intimitou. Přestože se jedná o poměrně malou stavbu (užitných 67 m²), podařilo se zde vytvořit plnohodnotnou dispozici 3+kk s dílnou, technickou místností a prostornou koupelnou.

Důležitým prvkem konceptu bylo také eliminovat zbytečný vizuální smog. Proto jsou moderní technologie buď skryté, nebo pečlivě integrovány tak, aby nerušily celkový dojem – lednice a pračka jsou umístěny v technické místnosti, trouba nebo kávovar bez zbytečně blikajícího digitálního displeje. Obytný prostor s kamny, stolem a lavicí odkazuje na starou světnici, kde večer slyšíte tikat hodiny a praskat oheň.

Na omezené ploše bylo klíčové chytře pracovat s úložnými prostory, aniž by interiér ztratil svůj minimalistický charakter. Proto jsou úložné prostory ukryty pod lavicí, pod pohovkou nebo dokonce v pracovním stole, kde se nachází skryté piano.

Tento interiér je mnohem víc než jen promyšlený prostor. Je to osobní útočiště, domov na míru, malý svět, ve kterém se prolínají vzpomínky s přítomností.

Materiálové a vizuální řešení

Přestože interiér odkazuje k minulosti, nezapomíná na moderní komfort. Hliníková okna, zateplení, moderní kuchyňská linka s vestavnou myčkou a digestoří, plynová varná deska a elektrická trouba jsou promyšleně integrovány tak, aby nenarušovaly estetiku prostoru.

Dominují přírodní materiály – hliněná nátěrová omítka v neutrálním tónu na stěnách a stropě,  borovicové dřevo, ze kterého jsou vyrobeny dveře, zárubně, parapety i nábytek. Lino v imitaci světlé betonové stěrky.

Udržitelnost a stavba svépomocí

Celý projekt byl realizován s důrazem na ekonomickou i ekologickou udržitelnost. Kromě hrubé stavby, kterou realizovali dělníci, probíhala rekonstrukce interiéru svépomocí a s minimálními náklady, kdy byl kladen důraz na recyklaci materiálů a DIY přístup. Splachování je zajištěno vodou ze studny a náklady na provoz domu jsou velmi nízké.

Zvlášní okolnosti…dvě z mnoha

V rámci hrubé stavby se vlivem okolností interiérové stěny obložily sádrokartonem. Toužila jsem po hliněných omítkách a dokonalý papírový povrch jsem nedokázala překousnout. Hledala jsem, a objevila produkt „Hliněná nátěrová omítka“, kterou jsem nanášela ručně kulatou štětkou, každým pohybem jsem domovu dávala kousek sebe. A ta námaha rozhodně stála za to!

Dalším z aspektů, které dosti komplikovaly práce v interiéru bylo to, že stavba byla absolutně křivá. Vlivem povodní z předchozích let a chatrného založení byly jednotlivé cípy místností i celého domu v různé výšce. Problém se vyřešil celkem nestandartně – použitím heveru z auta, kdy se chata postupně nadzvedávala v různých místech a podkládala.  Sádrokartonové desky se nekotvily přes běžný hliníkový profil, ale vyrobené dřevěné klíny, které trochu pomohly svislosti stěn. I přes veškerou snahu se nedá mluvit o dokonalosti a na tento problém jsme v různých fázích dodělávek ještě často naráželi.

Motivace pro mladé generace

Tento projekt je důkazem, že kvalitní bydlení nemusí být otázkou astronomických investic. Je odkazem pro mladé lidi, kteří touží po vlastním domově, ale čelí realitě extrémně drahého trhu s nemovitostmi. Ukazuje, že i s omezenými prostředky lze vytvořit plnohodnotné bydlení, které je funkční, estetické a má duši.

Dodavatelé interiérových prvků:

Podlaha: Gerflor

Hliněná nátěrová omítka: Kreidezeit

Okna a dveře: Alvir

Čalounické prvky: Notabene Art

Nábytek na míru: Truhlářství Tyrpekl

Nábytek volný: Ikea

Tapeta: Glamora

Dlaždice: ArchTiles

Sanita: Koupelny Domeo

Audio-vizuální technologie: VOIX

Zvláštní poděkování je panu Koljovi a jeho klukům, že udělali na stavbě tu nejhorší a nejšpinavější práci za zimy, za války, za covidu.

Také mému partnerovi Vencovi Polákovi, který vyrobí, svaří, naohybá, co nakreslím, co si vymyslím, co pedantsky vymáhám, bez řečí, někdy se zpožděním, ale vždy s láskou.