KANOVNICKÝ DŮM, BRNO

Kanovnický dům stojí ve zcela výjimečné lokalitě na pahorku Petrova v nejtěsnějším sousedství brněnské katedrály a bývalého probošství. Je součástí národní kulturní památky Areál kostela sv. Petra a Pavla vč. děkanství, stavebně navazuje na sousední objekty. Dům má fragmenty ze 13. století, po poškození při obležení města v 17. století byl přestavěn, ve druhé polovině 20. století byl proveden nový krov.

Při koncepčních úvahách nám bylo vodítkem historické využívání domu. Dům fungoval jako residence kanovníka s nezbytným zázemím (kuchyně, stáje, sklady, personál, apod.). Navrhované využití se k takovým funkcím vrací a přetavuje je na soudobý standard a komfort. V hlavním obytném patře, které fungovalo jako piano nobile, je opět reprezentativní byt. O patro výš v podkroví je pak přidán ještě jeden obdobné velikosti. Přízemí pak slouží jako provozní zázemí, v jižním křídle je umístěno bydlení a sala terrena. Aby se daly tyto potřebné funkce harmonizovat se strukturou domu, vzniklo několik nezbytně vložených prvků. Tyto jsou koncepčně a materiálově odlišeny od historických konstrukcí. Zároveň lze říci, že přízemí a patro respektuje historický charakter budovy, zatímco podkroví je nově řešená konstrukce, kde jsou uplatněny současné architektonické principy.

Půdorysně tvoři písmeno U s podlouhlým a úzkým vnitřním dvorem. Podlouhlou stopu vtiskly domu hradby, které zde probíhaly a jsou nyní jeho součástí. Záměr celé rekonstrukce a obnovy bylo opětovně do domu umístit residenční funkci, kterou časem ztratil. To se projevilo jako velká výhoda, protože měřítka a proporce jednotlivých místnosti byly ve značné shodě s předpokládaným stavebním programem. Nebyly nutné větší zásahy do dispozice, ale pouze její lokální úpravy. Velikost stavebního programu ovlivnila expanzi obytné funkce i do podkroví. Analýzou vyplynula i nedostatečnost komunikací, zvláště vertikálních. Samozřejmým zadáním bylo zlepšit stavebně technickou kondici domu a přizpůsobit jej současným standardům. Aby se daly soudobé požadavky harmonizovat se strukturou domu, vzniklo několik nezbytně vložených nových prvků. Jedním z nich je propojovací pavlač – schodiště. Tato pavlač propojuje jednak místnosti v tomto domě, ale i domy sousední (což bylo dříve, jak se při realizaci ukázalo). Nově je koncipováno dřevěné podkroví s novou statickou koncepcí krovu, kde jsou uplatněny současné architektonické prvky. Hlavním zásahem do původních konstrukcí byla úprava vertikální komunikace ve vstupní části a instalace výtahu. Dále pak rozebrání stávající střechy a nahrazení novu dřevěnou konstrukcí s ocelovými prvky, umožňující využití podkroví. V rámci úprav byly vyřešeny statické problémy stropů nad 2.NP a celkové ztužení objektu. 

Použité materiály byly tradiční – keramická, kámen, dřevo, ocel, sklo a trocha betonu. Subtilní tektoniku prosklené pavlače bylo možné přiznat v exteriéru vzhledem k tomu, že prostor pavlače je nevytápěný. Jemnost a pravdivost výsledné konstrukce nechává vyznít zemitosti původního historického domu.