NA VARTĚ

Varta je novostavba. Charakter tohoto domu je dán hlavně jeho umístěním. Investor našel v době covidové pozemek, který splňuje jeho požadavky – umístění v přírodě, v blízkosti vesnice, bezpečné místo pro rekreaci s dětmi, místo kde můžete sportovat, rozjímat a jen být. V dochozí vzdálenosti je přehrada Orlík, vyhlídka na soutok Otavy s Vltavou a hrad Zvíkov. Ostrým skalám tyčícím se zde nad Orlíkem kontrastují květné louky otevřené krajiny, kde je dům umístěn.

Zadáním majitelů bylo propojit dům s okolní přírodou.

Dům je vystavěn na půdorysu stodoly vedlejšího původního statku. Ctí Jihočeský architektonický ráz. Byly použity klasické materiály jako je bobrovka, dřevo, cihla, světlá omítka. Vše bylo doplněno o okna, která umožňují z každého pokoje jiný průhled do krajiny. Příroda je s Vámi uvnitř za každého počasí.

Zastavěná plocha domu je 165,12m2 a jeho užitná plocha je 188,86m2.

Půdorys je řešen tak, aby se do obdélníkového tvaru domu vešly části jak technické tak i obytné a nedošlo k narušení obdélníkového tvaru domu a zároveň na pozemku nemusely být navíc technické stavby. Proto jsou zde umístěny venkovní technická místnost i kolárna a následně kompletní obytná část. Středobodem domu je multifunkční místnost s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Již při vstupu je většina lidí ohromena pohledem do otevřeného krovu tyčícího se do 7mi metrů.  Celá hlavní místnost je z jedné strany otevřená do krajiny. Nechybí však i průhled s průchodem na stranu druhou. Na prosklení navazuje terasa, která se stává skoro celoročně součástí domu. Lidé se mísí mezi vnitřní a venkovní částí domu a naprosto přirozeně se pohybují. Využívají všech možností, které jsou jim poskytnuty.

Zásadním prvkem interiéru je otevření prostor do krovu, který není rušen obřími trámy, nosníky či jinými prvky zpevnění mimo dvou minimalistických táhel. Statické řešení bylo největším oříškem celého domu. Tímto řešením byl vytvořen prostor, který na všechny působí velmi uklidňujícím dojmem. Dokonce je přirovnáván k starým dřevěným vesnickým kostelíkům. Pocit z prostoru je velmi podobný.

V přízemí jsou tři ložnice. Všechny jsou jednoduše zařízeny smrkovým nábytkem tvořeným na míru, tak aby nebyl rušen pohled do přírody a pocit jednoduchosti.  Dům má minimum chodeb, ale i přes to se podařilo obytné místnosti oddělit od středového prostoru. U ložnic jsou umístěny koupelny, tak aby soukromí lidí v ložnicích nebylo narušeno ruchem v hlavním prostoru. V horním patře je galerie a dvě ložnice. Galerie slouží jako druhý společenský prostor, který je částečně propojen s děním dole a využíván jako knihovna, dětská herna, prostor pro cvičení nebo odpočinek. Na galerii navazuje podkrovní pokoj. Horní patro je přístupné po mlynářských schodech a další pokoj pracovna po žebříku. Je to přeci stodola (jak zní i název, který domu dali místní). Pod mlynářskými schody jsou umístěny skryté skříně. Celkově je v domě jen minimum nábytku a ten co je, je předem plánován, schován do nik či na míru udělán velmi jednoduše a z přírodních materiálů.

Podstatným prvkem v domě je práce se světlem a teplem. Centrální prostor má mnoho různých zdrojů světla od závěsných světel až po skryté led pásky na stěnách, které jsou schované pod dřevěným obložením. Umělé osvětlení v podstatných chvílích doplňuje několik přirozených zdrojů světla. Hlavním zdrojem je samozřejmě devítimetrové prosklení, úplně prosklené vchodové dveře, doplňeno o střešní okna a protilehlé prosklení dveří. Tento systém různých otevíratelných ploch pomáhá také ke skvělému větrání domu v horkých dnech. Celkově koncept vytápění byl důležitou součástí při navrhování domu. Přehřívání je řešeno zastíněním střešních oken, terasou která končí přesně tak, aby v teplých dnech slunce nevstupovalo do domu okny vůbec až po využití zatemňujících závěsů. Na druhou stranu je dům i v této výšce otevření jednoduše vytopitelný podlahovým vytápěním a krbem. Mimo léto vstupuje mnohými prosklenými plochami dovnitř sluníčko a vyhřívá dům, když je potřeba. Toto je pro mnoho lidí velmi překvapivé, že i přes vysokou výšku krovu a velké prosklení, se teplotně cítí v domě velmi komfortně.

Ve středové části domu je sedací nábytek zděděný po prarodičích majitelů – ušák, houpací křeslo ton, sto let staré dřevěné tonetky a nebo křesílka ton. Vše je repasováno tak aby ctilo původní estetiku a zároveň zapadlo do konceptu domu. Konferenční stolky z masivního dřeva vyráběl sám majitel a stoly pro umyvadla jsou vyrobeny ze stavebních dřevěných zbytků. Celkově je v domě i jeho okolí použito mnoho zbytkového materiálu, vykopané úlomky skály posloužily jako základ pro dřevníky a skalky přes potrubí, poklop na Čov je kompletně vyroben z odpadového materiálu.

U estetiky koupelen jsme se drželi stejných principů – kámen, přírodní barvy a jednoduchost. Každá místnost je doplněna jen dekoracemi z místních květných luk – sušenými květinami a trávami ve vázách, obrazy ze sušených květin či čerstvě trhanými květinami.

Dům je užíván jako rekreační objekt majitelů a pro pár termínů v roce se pronajímá.