BYT V BUBENČI, PRAHA

Celá rekonstrukce probíhala za účelem propojení dvou sousedních bytů nacházejícíh se na stejném patře, o velikosti 1+1 a 3+kk. Vznikl tak byt o dispozici 4+kk s rozlohou 140 m2.

Byt má stále ponechané 2 původní vchody a slouží nyní jako dvougenerační, pro rodiče a dvě dospívající děti. Všichni mají nyní dostatek soukromí a k dispozici vlastní hygienické zázemí. Interiér nejvíce potřeboval provzdušnit, sjednotit, zmodernizovat, což se myslím povedlo.

Najdete zde krásně prostorné místnosti s vysokými stropy, kde se člověk necítí stísněně, a může se „nadechnout“ a v klidu porozjímat. Za stejně důležité považuji  i kvalitu a pravost použitých materiálů a celkovou harmonii, která je však velmi subjektivní. Jelikož je samotný dům postaven kolem roku 1900, přišlo mi zcela přirozené respektovat jeho ducha a vycházet z tradičních materiálů a tvarosloví, jen ve zmodernizované, současné podobě. snad podařilo částečně zachovat ducha a noblesu starého  činžovního domu a zároveň mu vdechnout nový, moderní look.

Aby se hlavní obývací prostor mohlo zvětšit a propojit, bylo potřeba z obou stran ubourat mezibytovou příčku, která naštěstí nebyla nosná ani průběžná. Z té jsme nechali pouze středovou část, oddělující obývací pokoj od jídelny. Tu jsme plánovali ponechat od začátku, jelikož to umožňuje daleko lepší uspořádání prostoru. Celý pokoj je sice navzájem velmi propojený, ale stále tam zůstává jistá forma předělu a vymezení jednotlivých funkčních zón. Uspořádání takto také vychází daleko lépe, ze sedačky můžeme sledovat dění v celém bytě, a ne například sedět zády vůči jídelnímu stolu atd.

Dalšími stavebními zásahy byly úpravy dveřních otvorů a rekonstrukce hygienického zázemí a nové instalace. Samotná rekonstrukce trvala zhruba 4 měsíce.

Nejvíce nás potrápily, jako téměř u každé rekonstrukce, podlahy. Jelikož se jedná o zhruba 125 let starý činžovní dům, původní trámové stropy a související vrstvy parkety na nich byly již dosti prohnuté a nestabilní. Museli jsme tedy sáhnout až do hrubé podlahy a zásypu a vyměnit celou skladbu. Nejen že je to pracné, co se týče realizace, ale je to spojeno i s nemalými  finančními náklady. Zároveň to bylo nutné i důvodu, aby se všechny pochozí plochy setkaly ve stejné výškové úrovni. Což se nakonec v nově rekonstruované části bytu skutečně podařilo na milimetr. Jako pochozí vrstva v obývacím pokoji a ložnici byla vybrána dubová skládaná podlaha do vzoru tzv. chevron.

Úložné prostory jsou řešeny kombinací vestavného nábytku na míru od truhlářů, jako je například dýhovaná skříň v chodbě s nikou a oblými rohy, ukrývající plynový kotel, tak je tu například i walk-in šatna, vybudována z původní komory.

Co se týče barev, tak jsou ložnice i obývací pokoj velmi klidné, barevné akcenty se objevují převážně na obrazech, či sametových závěsech v pastelově modré barvě.

Původní předsíň měla na podlaze nepraktickou, černou dlažbu formátu 30x30, což prostor zbytečně opticky narušovalo a ztemňovalo. Podařilo se celou podlahu včetně všech přihlehlých místností jako je šatna, komora, samostatné wc a koupelna, sjednotit světle šedou epoxidovou stěrkou. Ta je pak lokálně aplikována i na stěny v koupelně a na wc. Prostor to neuvěřitelně provzdušnilo a zcelilo.

Aby nebyla vstupní chodba „předveřovaná“, do šatny a komory jsem místo dveří zvolila modré sametové závěsy, tím se chodba velmi zútulnila a dostala barevný akcent.

Na stěnách jsou v koupelně použité velkoformátové obklady v dekoru mramoru, v kombinaci s cemento-epoxidovou  světle šedou stěrkou.  Přestože není koupelna prostorově zrovna obrovská, podařilo se ji zařídit velkým sprchovým walk-in koutem s praktickou podsvětlenou odkládací nikou, a  černě tónovaným fixním dělícím sklem. Umyvadlo na desku byla také jasná volba, je to kovové smaltované umyvadlo, díky tenké profilaci tedy šetří místo a je navíc podle mě i neuvěřitelně krásné. Truhláři pak jen dopnili závěsnou skříňku se zásuvkami a vrchní deskou ze zbytku obkladu v mramorovém dekoru.