VSTUP DO MALÉHO DIVADLA, LIBEREC

Malé Divadlo F. X. Šaldy je důležitou institucí kulturního dění v Liberci, která jako experimentální a méně formální protipól hlavní scény doplňuje nabídku divadelních představení ve městě. Zároveň je domovem početnému souboru herců, kteří ve městě představují výrazný tvůrčí element. Za třináct let existence našeho studia se řada z nich stala našimi dobrými přáteli. I proto byl pro nás projekt nových vstupních prostor divadla srdcovou záležitostí. Samotná budova Malého Divadla, vystavěná ve dvou etapách v letech 1989 a 1991, je kvalitním počinem architekta Karla Hubáčka z libereckého SIALu - mimo jiné i autora vysílače a hotelu na Ještědu nebo, dnes již neexistujícího, stejnojmenného obchodního domu. Samotný divadelní sál je po více než třiceti letech stále vysoce současným prostorem pro kulturní představení. Prostory vstupu a diváckého zázemí však již vlivem času, drobných zásahů i změn ve fungování divadla již nebyly vyhovující. Náš návrh měl tedy za cíl naplnit pragmatické požadavky na fungování ze strany divadla, vytvořit reprezentativní a příjemné prostředí, kde se může větší množství diváků zdržovat před i po představení a obojí skloubit do podoby, která tvůrčím způsobem naváže na bohatou historii, architekturu i podstatu divadla.

Z pohledu prostorového uspořádání byly největšími změnami přesunutí hlavního vchodu a baru do dlouhé převýšené chodby, která dosud představovala nevyužitou prostorovou kapacitu, zpřístupnění galerie v 2 nadzemním podlaží návštěvníkům schodištěm přímo od baru a tvorba nových otvorů mezi prostory klubu a foyer. Pro jednotlivé prostory jsme pak navrhli odlišné atmosféry tak, aby čas strávený v prostorech divadla připomínal střídání divadelních scén.

Prostor převýšené chodby s galerií a barem jsme pojali jako bílý abstraktní prostor, který při vstupu dává vyniknout svátečním oděvům návštěvníků. Zároveň zde byly již nevyhovující světlíky zaslepeny a na jejich místě strop opatřen světelnými difuzními panely s RGB výbavou tak, aby se atmosféra prostoru dala v čase dramaturgicky měnit například tak aby korespondovala s právě proběhlým představením. Vytvořením zádveří s pokladnou vzniklo o patro výše rozšíření galerie se stoly a velkým lustrem a výhledem do podloubí divadla a Zhořelecké ulice. Stávající vyzděné zábradlí bylo nahrazeno ocelovou lavicí s polstrováním.

V prostor foyer, odkud divák vstupuje do sálu, se potkává kombinace červené na stěnách a černé v podlaze, charakteristická pro vizuální identitu divadla. Nově vložené vstupní boxy, tak aby vstup do sálu byl oddělen dvojící dveří, mezi sebou vytváří fabionem zaoblenou niku - zde umisťujeme sezení s dominantní červenou lavicí, ta se rytmickým střídáním segmentů opěradla odkazuje právě k tvorbě SIALu. Nově navržené obloukové otvory foyer jsou vylepeny mosazným plechem a vedou do prostoru klubu.

Čtvercová místnost klubu je kolem dokola opatřena závěsem připomínajícím divadelní oponu. Osvětlení tvoří 49 svítidel - každé z nich tvořeno diskem z mosazného plechu a stmívatelnou žárovkou s mosazným vrchlíkem. Stoly z březové překližky jsou mírně hexagonového tvaru, takže je možné je dle situace skládat do atypických sestav - zároveň jejich tvar kopíruje konstrukční modul dnes již neexistujícího OD Ještěd a stejně jako expresivní řešení stropního osvětlení jde z naší strany o poklonu směrem ke Karlu Hubáčkovi, SIALu a jejich odkazu.