kategorie:
Veřejný interiér II
Lenka Míková a Martin Surovec, LENKA MÍKOVÁ ARCHITEKTI, www.lenkamikova.com a ČESKÁ FILHARMONIE, www.ceskafilharmonie.cz
fotograf:
Tomáš Souček
PŘEDSÁLÍ RUDOLFINA, PRAHA
Vstupní foyer s výstavou o historii budovy, poslechový salonek a obchod se suvenýry v předsálí Dvořákovy síně se dočkaly obnovy. Nová vrstva se snaží nepřebíjet historickou architekturu, ale vhodně ji doplnit a akcentovat. Respektuje místo také jako důstojné sídlo České filharmonie.
Náš návrh pro interiér předsálí Dvořákovy síně v Rudolfinu vznikal s respektem k původní architektuře budovy i k nadčasové hodnotě a důstojnosti České filharmonie. Záměrem bylo daný historický prostor vizuálně nepřebíjet ale spíše akcentovat, zároveň doplnit o nové využití uceleně, funkčně a současně. Tomu pomáhá efekt zrcadlení a volba materiálů, které se už nějak v budově vyskytují – primárně leštěná mosaz a tmavá dřevěná dýha. Tvarování nových prvků vychází z půdorysu řešených prostor a navazuje na ornamenty v původní kamenné podlaze.
Projekt navazoval na výhru ve vyzvané soutěži pořádané v roce 2018 - 2019 organizací Czechdesign. Celkový záměr akce bylo otevřít prostory předsálí i mimo konání koncertů jako určitou extenzi veřejného prostoru s nabídkou nových funkcí. Zadání od České filharmonie požadovalo předělat obchod se suvenýry, doplnit možnost poslechu hudby a výstavu o historii budovy. Inspirací k návrhu nám byl pokorný přístup jinak avantgardního architekta Karla Pragera při generální rekonstrukci budovy v 90.letech 20.století.
Nový interiér tvoří celkem tři propojené části – dva krajní salonky, Bělohlávkův poslechový salonek a obchod se suvenýry Rudolfinum shop, a střední foyer s výstavou. Její instalaci tvoří dva volně stojící vertikální objekty, zdánlivě monolitické mosazné obelisky. Při průchodu k šatnám svou kratší stranou zrcadlí historický prostor a lákají návštěvníky k sobě i k salonkům. Obsah výstavy nesou podsvícené panely na delších stranách objektů kryté zlatavým reflexním sklem, historické fotografie a texty vystupují jakoby z hloubky panelu v několika vrstvách. Díky stmívatelnému podsvícení jde panely rozzářit a tím výstavu zdůraznit, anebo přizpůsobit dění. Naším záměrem bylo vytvořit svébytné objekty se vztahem k prostoru, ne pouhé nosiče informací. Na koncepci expozice spolupracovala designérka Miroko Maroko, která měla na starosti kompletní grafické řešení výstavy. Foyer doplňují dřevěné lavičky s mosazným soklem.
Salonku s obchodem se suvenýry na pravém konci foyer dominuje centrální oktogonální stůl zrcadlící ornament dlažby v mosazném povrchu, který stejně jako dřevěné výstavní stěny v okolních nikách umožňuje různé variace prodejní expozice. Prodejní pult s pokladnou je přisazený k výstavní stěně v nice mezi dveřmi pro dobrý kontakt prodejce se zákazníky i celkový přehled. Tmavá dřevěná dýha a plná záda výstavních stěn celý prostor vizuálně sjednocují, rastr konstrukce je naopak člení na různě velká pole, aby se různorodé produkty vzájemně nerušily.
Podobné radiální řešení má i poslechový salonek na opačném konci foyer, který nabízí se na chvíli posadit, začíst se do publikací nebo si užít hudby z repertoáru filharmonie dle vlastního výběru. To umožňují sluchátka a tablet s aplikací na výběr skladeb integrované v područkách tří sametových sedaček, záměrně lehce předimenzovaných. Jedna dřevěná lavice mezi dveřmi nese na zvýšených zádech poličku s knihovnou a nástěnné lampičky.
Všechen vestavný nábytek se skrz své materiály a tvarování snaží do historického prostoru zapadnout a působit nerušivě.
Malým dodatkem projektu se stalo ještě nové řešení usazení busty Antonína Dvořáka hned u předsálí včetně návrhu jejího soklu. Busta původně osazená pietně na poličce na stěně proti středovému průchodu z předsálí se nově posouvá do úrovně lidských očí na volně stojící sokl odražený od stěny. Výklenek za ní je vyčištěn od dekorací, pouze s výmalbou a novým popiskem v rámci nového navigačního systému (autoři 20YY designers - P. Bosák, R. Jansa). Kamenný sokl busty má jednoduchý tvar, jemný detail tvoří zkosení v horní části pro uvolnění brady busty a potlačení stínu. Spodní část soklu je leštěná a lehce zrcadlí okolí, horní matná pískovaná naopak neruší samotnou bustu. Jako materiál byl zvolen šluknovský syenit, který se tmavým odstínem a zrněním nejblíže podobá okolním pilířům v sále a soklům u podlahy – tím se podstavec busty do prostoru začleňuje. Na návrhu a pak i samotné realizaci spolupracoval akademický sochař doc. Pavel Míka.
Materiály
Leštěná mosaz – opláštění výstavních panelů ve foyer a centrálního stolu v obchodě se suvenýry, sokly laviček, sedaček i prodejních stěn
Tmavě mořená dubová dýha – lavičky a lavice na čtení, prodejní stěny a pult a vnitřek stolu v obchodě se suvenýry
Sametové polstrování – sedačky na míru s integrovaným poslechovým systémem