SEVEROČESKÉ MUZEUM, LIBEREC

Historie:

Instituce Severočeského muzea v Liberci byla založena roku 1873 jako první uměleckoprůmyslové muzeum v Čechách. Původně spravovalo muzeum sbírky uměleckoprůmyslové, v průběhu 20. století bylo obohaceno o sbírky barona Heinricha Liebiega a poté sloučeno s Vlastivědným a Přírodovědným muzeem. Budova je využívaná pro muzeální účely nepřetržitě od doby svého vzniku, slouží i jako interaktivní a výukové prostory.

V současné době se však významně posunul a proměnil společenský význam muzea a stejně tak se proměnily nároky na expoziční prostředí i pracovní a návštěvnické zázemí. Historicky bylo muzeum především vzdělávací institucí, která měla shromažďovat a schraňovat exponáty a skrze expozici je zpřístupňovat návštěvníkům. Dnes je význam muzea posunut od vzdělávacího prostoru ke kulturně-společenské a vzdělávací instituci, která má hrát zejména v případě krajského muzea významnou úlohu v občanském životě.

V době výstavby muzea byla většina plochy navržena pro expoziční účely. Prostory pro původních 11 zaměstnanců byly tvořeny několika kancelářemi, které byly situovány do severního křídla budovy a restaurátorskou dílnou svou velikostí odpovídající dobovému standardu v prvním podzemním podlaží. Podkroví byla volná. V průběhu 20. století se navýšil nejen počet a charakter exponátů, ale také vrostl téměř 6x počet pracovníků muzea. Vznikla potřeba pro nové pracovníky i exponáty vytvořit pracovní a úložné prostory v dosud nevyužívaných částech budovy. Kvůli tomu byla narušena logika původního provozu a vznikla dnešní, poněkud nepřehledná situace pohybu návštěvníků, personálu a exponátů po muzeu.

Zadání ze strany investora

Cílem modernizace nebylo pouze rozšíření a zpřístupnění muzejní sbírky celé expozice, ale součástí zadání bylo také vybavení celé budovy muzea novodobou vyspělou technologií, která v prvé řadě zdůrazní a hlavně ochrání exponáty a vlastní budovu, ale také zajistí potřebný hygienický, klimatický a tepelný komfort pro návštěvníky. Dalším cílem bylo stavebními úpravami zamezit nežádoucímu křížení návštěvnického provozu se zaměstnaneckým a zlepšit pohyb osobám s omezenou schopností pohybu.

Velikosti interiéru

Budova muzea se skládá ze tří propojených celků – hlavní budovy muzea, severního křídla a měšťanského domu, který je k hlavní budově přičleněn v její východní části. Má dvě podzemní podlaží, dvě nadzemní podlaží a podkroví. Oproti původní představě rekonstruovat celý objekt (byla zpracována komplexní studie) byl rozsah z finančních důvodů omezen pouze na 1. a 2.nadzemní podlaží. Z technických důvodů byla rekonstrukce během stavby rozšířena i na podstatnou část suterénu a podkroví. Ve výsledku byla výměra rekonstruovaných ploch zvětšena z 2000 m2 na 4000 m2.

V rámci II. etapy modernizace byly navrženy dispoziční změny a změny v uspořádání stálých expozic (Uměleckohistorická expozice a Expozice přírody Liberecka) i krátkodobých výstav.

Velký důraz byl kladen na návrh nové dispozice pokladny, šatny, výukového ateliéru pro školní skupinu, vytvoření provozního zázemí pro zaměstnance (kuchyňka, šatna) atd.

Při návrhu filosofie vybavení interiéru byla zvolena možnost vymezení se vůči stávajícímu designu a užití soudobých vybavovacích prvků. Soudobý design mobiliáře a vybavovacích předmětů má výhodu v jasném odlišení doby vzniku muzea a doby vzniku mobiliáře a vytvoření kompaktní podoby expozice. Takto vybavené prostory budou pro návštěvníka srozumitelné a dobře čitelné. Soudobý mobiliář dovolí lepší hmotovou adaptaci pro jednotlivé výstavní prostory a větší variabilnost. Podoba soudobého mobiliáře bude spíše nenápadná, aby dala vyniknout vystaveným předmětům a architektuře muzea.

Forma expozic je cílena na celé spektrum návštěvníků počínaje předškolními dětmi až po seniory. Vzhledem k tomu, že je budova nemovitou kulturní památkou, bylo architektonické řešení plně podřízeno historické hodnotě budovy.

Neobvyklé požadavky investora

Vzhledem k tomu, že Liberecký kraj se rozhodl řešit rekonstrukci na poslední chvíli, nebyl čas na to, aby Muzeum připravilo pro projekt potřebné podklady. Až v průběhu přípravných projekčních prací se ukázalo, že Muzeum chybí zhruba 2000 m2 expozičních ploch. Byla navržena pro tyto účely přístavba muzea, to však NPÚ odmítl. Navýšení potřebných ploch bylo řešeno likvidací a přesunem administrativních provozů do jiného objektu naproti Muzeu a přeměnou těchto prostor v expozici. Zcela zásadním prvkem rekonstrukce je vytvoření tří rozsáhlých dvoupodlažních vestaveb, které využívají původních vysokých prostorů historického objektu. Společně s rafinovaně řešenými prvky interiérového vybavení, splňují dohromady požadavek dosažení 4000 m2 výstavní plochy.

Zvláštní okolnosti a specifiky stavby nebo rekonstrukce

Nepřehlédnutelnou souvislostí v řešení celého objektu je fakt, že se jedná o památkově chráněný objekt. NPÚ nepřipouštěl téměř žádné zásahy do stávajících konstrukcí a především vzhledu interiéru. Nebylo proto možné vybudovat do stávajících konstrukcí skryté standardní vzduchotechnické/klimatizační systémy (požadavek Muzea), které by svými rozměry narušily historický charakter budovy. Zvláště problematika klimatických podmínek, zejména vlhkosti v jednotlivých místnostech, musela být řešena lokálně, což se dostávalo do rozporu s estetickými požadavky Muzea a NPÚ.

Použité materiály

Materiály použité na nových architektonických prvcích odpovídají dobovým materiálům. Rampy a zdvojené podlahy, které jsou nad původní historicky hodnotnou podlahou, jsou provedeny z čirého skla s matnou folií zvýrazněné podsvětlením. Nové dveře, kryty technologických zařízení apod. jsou provedeny jako repliky (napodobeniny) podobných stávajících prvků.

Barevné odstíny prvků interiérového vybavení a fundusu byly navrženy v neutrálních tónech bílé, šedé a béžové, aby tak více podpořily celkový vjem z prostoru a daly vyniknout jednotlivým exponátům. Z materiálů je nejvíce zastoupeno sklo, vysokotlaký laminát a překližka. Vestavby jsou opláštěné obkladem ze sádrokartonu doplněné barevnou výmalbou. Výrazná barva se objevuje pouze na výmalbě stěn vestavby v lektorské místnosti, kterou doplňuje barevný sedací nábytek a stoly v neutrální bílé a šedé barvě.

Zvláštní kategorií jsou edukativní a interaktivní prvky, které se jako doplňková část expozice nesnaží splynout s ostatním fundusem. Jsou tvarově velmi atypické a pojednány v barevných tlumených odstínech.

Zvláštnosti z pohledu autora interiéru

Prosklené podlahy

Stávající úrovně podlah v jednotlivých prostorách muzea znemožňují osobám s omezenou schopností pohybu absolvovat prohlídku bez doprovodu a bez bariér. V rámci modernizace byl vybudován nový výtah, propojující celý objekt, byly vybudovány vyrovnávací rampy a zdvojené prosklené podlahy. Konstrukčně se jedná o lepené sklo s vrchní kalenou vrstvou. Jednotlivé tabule vyrobené na míru tvoří dvojitou podlahu na ocelové konstrukci. Celkový dojem podtrhuje celoplošné podsvětlení, které vytváří jedinečnou atmosféru, která zdůrazňuje důležité momenty řešení vstupního oktogonu a krypty.

Hlavní vstupní hala a recepce

Výraznou změnou v úrovni 1.np je řešení hlavního vstupu a přesun recepce ze vstupního oktogonu do slavnostního vestibulu. Vstupní hala je tak „vyčištěna“ od rušivých vestavků a slouží jako vstupní rozptylová dvorana, která návštěvníky seznámí s očekávanou expozicí. Nová recepce má funkci pokladny, prodejny suvenýrů a jako centrální dispečink odkud se řídí chod celého muzea. Konstrukčně je recepce umístěna na zvýšený stupeň s podlahovým vytápěním. Obvodové stěny ve tvaru „U“ jsou jako polopříčky tvořeny kombinací nábytku a vitrín.

Vestavby

Další dispoziční úpravy se dotkly tří hlavních sálů, dva sály přiléhajících na severní straně k velkému výstavnímu sálu a sál přiléhající ze západní strany ke schodišťové hale. Do sálů jsou navrženy patrové vestavby, které stávající prostor rozdělují na další potřebné výstavní prostory a plochy. Jedná se o ocelovou konstrukci, opláštěnou sádrokartonovými deskami ve dvou vrstvách s barevným nátěrem. Každá z vestaveb je atypická jak konstrukčním řešením, tak prostory, které vytváří – vznikají otevřená patra nebo uzavřené místnosti uvnitř vestavby.

Edukativní prvky v Uměleckohistorické expozici

Každý výstavní prostor expozice ve 2.NP je doplněn o edukativní prvek, který se vztahuje k vývoji vybraného a v expozici představeného materiálu (kov, sklo, keramika porcelán, dřevo, textil), využití různých typů technologií a technik zpracování, povrchových úprav atd. Návštěvníkům umožňuje dotýkat se materiálů na kopiích předmětů, vyzkoušení si specializovaného pracovního postupu a navodit pocit skutečného výrobního prostředí. Materiály jsou v edukativních místech didakticky zařazeny do časové osy vývoje, obohaceny základním odborným slovníkem, případně ukázkami z výroby v podobě virtuální pc aplikace, která umožní také provázanost na informace k obdobným nevystaveným předmětům ze sbírek Muzea nebo jiných institucí.

Interaktivní prvky v Přírodovědné expozici

Expozice bude tvořena převážně dioramaty vybraných biotopů, které si do připravených vitrín nainstalují kurátoři muzea samostatně. Výstavní prostory jsou doplněny o několik interaktivních prvků, pomocí nichž lze hravou formou získat dodatečné informace o příslušné problematice nebo pomocí dalších smyslů kromě zraku (sluch, hmat, čich) pocítit atmosféru světa zvířat. Dále zde bude možnost nahlédnout do míst, které standardní expozice ukazuje jen velmi obtížně (život v půdě). Ke všem tématům bude možnost získat také nadstavbové informace. Jednotlivými tématy budou Život ptáků, Stopy zvířat, Život pod zemí a Dřeviny.