kategorie:
Veřejný interiér I
Ing. arch. Tomáš Hrubý a Ing. arch. David Marek, spolupráce Mgr. Art. Ivan Margorín, DL STUDIO, s.r.o. www.dlstudio.cz
fotograf:
Lucie Kastnerová
POD PÁROU, PRAHA
Ve staré holešovické továrně se uvolnil prostor, který si nový majitel přál navrhnout v jednoduchém a přehledném stylu. Velký prostor byl rozdělen na několik částí, z nich každá má stanoven svůj účel a denní dobu: snídaňové menu, denní nabídka, odpolední kavárna, atd. Autoři doplnili pravidelný rytmus haly motivem měkké vlny, která prochází prostorem jako voda.
V Holešovicích se uvolnil krásný prostor v areálu bývalých parních mlýnů. V rekonstruované historické budově je v přízemí tovární hala se starými sloupy a překlady, jejichž pravidelný rytmus je výrazným prvkem interiéru. Velkými okny je vidět celý komplex nových kancelářských budov s náměstíčkem, komunikacemi a klidovou zónou v příjemné parkové úpravě.
Po různých předchozích nájemnících zde měla opět vzniknout klasická restaurace.
S investorem jsme se domluvili na střízlivém interiéru, který vybavíme jednoduchým nábytkem s poměrně strohým osvětlením. Hostům z nejbližších kanceláří chce nabízet především obědy. Večerům v této lokalitě už tolik nevěří, proto jsme se nesnažili připravovat bar nebo nějakou podobu klubového interiéru, ale restauraci pro denní provoz s variabilními stoly a jednoduchou lavicí.
Výhodou prostoru je jeho přehlednost, ale zároveň jedním z hlavních požadavků investora bylo rozdělit interiér na menší zóny, které se otevírají podle různé denní doby a pro různý typ stolování. Menší prostor pro snídaňové menu, vše otevřít na obědy, oddělit malou „odpolední kavárnu“ s dětským koutkem. Bylo nám líto restauraci úplně uzavřít na menší části, proto jsme využili přirozeného rozdělení sloupy a pilíři a doplnili průhlednými lamelovými příčkami. Tyto příčky nám přecházejí ze stěn do podhledu a pomáhají řešit rovněž akustiku haly.
Pravoúhlé dělení tovární haly má své kouzlo. My jsme si dovolili doplnit tento pravidelný rytmus motivem měkké vlny, která prochází prostorem jako voda. Budova je v těsné blízkosti Vltavy a přístaviště, proto se nám motiv řeky do prostoru docela hodil. Tento prvek nás nakonec stál nejvíce sil, protože jsme mnoho času trávili správným modelováním vlnek pod stropem.
Bílá barva „mouky“ a světlé jasanové dřevo v barvě pekařského válu jsou hlavní barvy interiéru, staré obkladačky a žárovky jsou odkazem na původní průmyslové využití objektu jako parních mlýnů.