ČAJOVÝ DŮM, PRAHA

Stavba čajového domu nás všechny velmi bavila, protože se jednalo o krásný a zajímavý úkol. Klíčové pro interier tohoto druhu je propojení s japonskou zahradou, která je nedílnou součástí takového interieru neboť představuje zmenšené vzpomínky uživatele stejně jako evropané používají k tomu účelu různé suvenýry - v japonské kutuře je to právě zahrada či její fragmenty. Dispozici jsme upravili tak, aby půdorys byl uprostřed zahrady a ne tedy na jejím konci – jak je u nás obvyklé. K dispozici byl tak malý pozemek ve vnitrobloku, že jsme v podstatě stavěli interiér do zahrady – skoro jako kdybychom stavěli nějaký zmenšený architektonický model. Koncept stavby jsme tedy měli hotový velmi brzo v počátku projektu, a proto bylo velmi frustrujících těch 10 let, kdy v první fázi musíte překonat komplikace spojené s povolením (i když ty se nakonec ukázaly jako méně významné a je třeba dodat, že stavební úřad byl v našem případě velmi objektivní - to hodnotíme velmi kladně) a v té poslední fázi byla enormně obtížná realizace. Stavba probíhala v uzavřeném vnitrobloku jehož jediný přístup vede přes vchodové dveře široké 80 cm, kterými musíte pronést 20 kubíků zeminy. Pokud bych to měl shrnout , tak největší potíží bylo sehnat realizační firmu, která by takovou speciální stavbu postavila a na druhé místo bych umístil boj s českými normami, které jsou velmi striktní.

V každém případě spojení takového domku s tradičním okolím činžovních domů působí přirozeně, protože všichni si pamatujeme klasické dvory uvnitř činžovních bloků, které byly často zastavěny roztodivnými sklady a dílničkami - byl to takový zvláštní mikrosvět v klasické městské struktuře. Nicméně japonská kultura už nová v tomto prostředí pochopitelně je a zde jsme právě výhledy z domku schválně omezovali v jejich horizontech, abychom opravdu dopřáli japonské kultuře soukromí a skutečně eliminovali rušivé okolí činžovních domů. Podařilo se, aby z pohledu člověka a při blízkém pohybu uvnitř a vně domku jste opravdu vnímali jen ten vlastní svět nerušený okolím.

Z hlediska vlastního interieru bylo pak představou investora realizovat tradiční japonský čajový dům ovšem s určitou "evropskou" interpretací – to bylo důležité. Podstatné je, aby se uživatel (tedy povětšinou evropan) cítil v takovém interieru dobře. Proto jsme například použili velkorysé prosklení (to není pro takovou stavbu typické) a sezení u čajového obřadu má možnost úpravy pro evropské sezení (pod stolem je prohlubeň pro nohy). Výsledkem je, si myslím, japonský čajový altán se všemi jeho zákonitostmi a současně je svým způsobem blízký evropskému vnímání protoru.