DŮM NA VELESLAVÍNĚ

Původní dům stál ve zbytcích bývalé dělnické kolonie  měl tudíž typické vlastnosti dělnického domku – je malý, nízký, vlhký a nekvalitně postavený. Dlouhodobé zanedbávání se na něm tím pádem podepsalo více, než na jiných domech. Dům bylo potřeba kompletně zrekonstruovat. Přestože jde o rekonstrukci, přistupovali jsme k návrhu jako kdybychom dům navrhovali úplně znova.

Krátký zjednodušený výlet do teorie architektury: Archetyp klasického domu je kvádr, na který je posazená s přesahy sedlová střecha. Přechod domu a střechy většinou řeší římsa a samotný dům je pochopitelně z jiného materiálu než střecha. Modernější interpretace tohoto archetypu zjednodušuje vše, co se dá – střecha je bez přesahu, plynule vystupuje z hmoty domu, tak že přirozeně chybí i římsa. Dům i střecha mají jednotný materiál a dům se snaží vypadat co nejvíce jako jedna hmota. Zde je ale kámen úrazu – buď je střecha skutečně ve stejném materiálu a pak je materiál nelogicky použitý buď na domě, nebo na střeše. Nebo je střecha jiná než dům a materiálová logika zde funguje, ale zase střecha je najednou dost oddělená od domu. My tyto dva pohledy – tradiční i moderní - kombinujeme .

Dům jsme zbavili všech parazitních přístaveb a přístavků a ostatních zbytečných prvků, jako jsou různé římsy, ale i ostění nebo okapy. Zůstala nám tak čistá, na dřeň oholená hladká hmota klasického obdélníkového českého domu se sedlovou střechou.

Aby hmota zůstala jednoduchá a „neukecaná“ a rozpočet realistický, ale dům při tom měl ducha, založili jsme celý vtip jeho vnějšího výrazu na jednom jednoduchém prvku, který se ale výrazně uplatňuje. Zaoblili jsme nároží do ulice a římsu pod střechou do zahrady. Samozřejmě je možné zaoblit kde co, ale zjistili jsme, že tyto dvě konkrétní místa nám ke štěstí úplně stačí. Pěkné na zaoblení je, že to je vlastně úplně tradiční městský tvar. Jen se chvíli nepoužíval a my ho teď používáme jinak. Zaoblení nároží dům změkčuje a dává mu krásný, hladký tvar. Dům do ulice tak „netrčí“. Zaoblení pod střechou je ještě mnohem zábavnější – vlastně funguje tak, jako dříve fungovala římsa, i když to dělá úplně jiným způsobem. Nemusíme tedy řešit klasické dilema materiálu střechy - střecha může pořád vypadat jako střecha a mít logický materiál pro střechu. Dům se tím ale zároveň povedlo udělat jako jednoduchou hladkou moderní hmotu, bez jakýchkoliv detailů. Samozřejmě, že k podpoření efektu používáme i různé technické fintičky, jako zaatikový žlab, minimální oplechování, skryté svody, „náhodně“ rozházená různě velká okna a tak dále, ale to už jsou vlastně jen designové detaily. Sice důležité, ale detaily. Zaoblení se pak ještě jednou opakuje v menším měřítku u ostění důležitých otvorů, jako je vjezd do garáže, hlavní vstupu a prosklená stěna do zahrady. Tím dostaly tyto jinak velké tupé plochy detail.

Malá přístavba, je záměrně jen obyčejný kvádr s minimem detailů obložený stejným kamenem, jako plot. Působí tak, že je skutečnosti spíše plotem, něž vlastním přístavkem.

Na přístavek navazuje kamenný plot s vetknutými kamennými deskami jako schodištěm na zeleninovou zahrádku na přístavku. Plot pokračuje jako kombinace živého habrového plotu se skládanou kamennou zdí. Schody zároveň kryjí prostor pro dříví, výtok vody na zahradu apod.

V přízemí je zejména velký obývací prostor částečně otevřený až po střechu a kuchyňský kout. Obývací pokoj se volně přelívá nad garáž, nad kterou je oddechové sezení a pracovna. Velká část stěny do zahrady je prosklená s velikými posuvnými dveřmi. Obývací pokoj a zahrada se tak plynule prolínají přes terasu. Celá jedna stěna obývacího pokoje je tvořena nábytkem, který v sobě obsahuje obrovskou knihovnu, krb, TV a úložné prostory a po němž se zároveň jako po schodech chodí na toto vyvýšené „pódium“, které shlíží na obývací pokoj. Kromě klasických „servisních“ místností, jako je zádveří se šatnou, koupelna s vanou, sprchovým koutem a zavřeným pracím a úklidovým koutem, samostatným WC a technickou místností, je v přízemí ještě ložnice rodičů s velkým francouzským oknem do zahrady. Celé přízemí tak funguje bezbariérově.

Dva dětské pokoje a malá koupelna jsou v podkroví, které vypadá jako samostatný malý domeček vsazený do otevřeného prostoru hlavního domu.

Schody do domečku podkroví i na zeleninovou zahrádku na přístavbě jsou vlastně stejné. Mají stejný princip  - ze stěny vytrčené desky, stejný tvar, stejný směr, stejnou polohu a jsou i najednou vidět. Liší se jen materiálem, který odpovídá prostředí – venku jsou to hrubé kamenní desky, uvnitř hladké bílé hranoly. Toto „zrcadlení“ přes prosklenou stěnu obývacího pokoje by mohlo být zábavné.

Vzhledem k omezenému rozpočtu jsme si museli počínat s nějakými zvláštnostmi nanejvýš opatrně. Toto omezení zde ale paradoxně vedlo k lepšímu výsledku, než v jiných projektech s velkorysejším rozpočtem, ale komplikovanějším zadáním nebo okolím.