LOFT MLÝN HUMENNÉ

Prostoru dominuje bílá v kontrastu s dřevěnými, ořechovými obklady. Ořech je pozůstatek dřeviny z původního mlýna.

Zajímavostí mezonetového prostoru je galerie s krásným výhledem do okolí a hlavně open space koupelnou na patře, která nemá strop.

Chátrající objekt starého nefunkčního mlýnu dostal podle projektu z dílny ateliéru Atrium Architekti novou tvář. Ruku v ruce s ní přichází i nová funkce. Stavba byla oceněna Národní cenou za architekturu - Cenou Dušana Jurkoviče 2017. Celkem logicky jde o byty, které doplnily stávající strukturu solitérních rodinných domů a středně vysokou osmipodlažní zástavbu bytových domů v okolí nedaleké základní školy. Uliční čára, jakož i odstupové vzdálenosti od sousedních pozemků jsou dány stávající zástavbou. K pozemku vede místní obslužná komunikace ze severní strany. Terén stavebního pozemku se zvažuje na jih mírným klesáním. Objekt s půdorysem obdélníku je umístěn v jeho severní části. V přízemí jsou dva byty s přístupem do soukromých zahrádek oddělených od okolní zeleně živým plotem. Mezi byty je situována kotelna a společné prostory se sklepy. Ve druhém a třetím podlaží jsou po tři byty. Ve čtvrtém patře jsou tři mezonetové byty, jejichž horní, 5. nadzemní podlaží má pro dva krajní byty výstup na otevřenou terasu. Střecha je řešena jako stanová z titan zinku s výřezy na otevřené terasy.

Nezbourat, resuscitovat

Nabízí se říci, že cokoliv namísto polorozpadlé budovy by bylo lepší. Nové byty však mají potenciál objekt skutečně a plnohodnotně oživit. Ke cti investora slouží i to, že nepoužil oblíbenou formuli: staré zbourat a postavit nové a moderní. Architekti se nezalekli původního objemu ani vnitřního uspořádání. Nesnaží se ho zcela překrýt a předělat.  Jejich intervence sice oblékají bývalý mlýn do nové fasády a představují nové uspořádání otvorů. Nicméně stále se v náznacích dá vytušit, že nejde celkem o novostavbu. Zásahy se dají přirovnat k čistému a nekompromisnímu řezu, který umožní rychlou a účinnou léčbu. Jednoduchá okna a stanová střecha ve sklonu, který odkazuje na původní tvar zastřešení, jsou reminiscencí na originální náplň objektu. Návrh pracuje s titan zinkovým střešním pláštěm. Jistě, není to nejlevnější nápad, ale jakýkoliv jiný materiál by vkusnou rekonstrukci pochoval buď z užitkově-funkčního hlediska (v případě náhrady titan zinku levnějším barveným plechem) nebo estetického (jakákoli jiná krytina). Balkony v podobě vysunutých zásuvek a staronový prvek pavlače dodávají projektu vtip a šmrnc. Použití tahokovu by se dalo považovat za další odkaz na výrobní minulost. Avšak samotné tvarové řešení pavlačí a vertikálních komunikací, které jsou bez zábran přiznané v exteriéru jako nový přidaný prvek, je puristicky současné, až téměř nadčasové. Hravost a lehkost zadání prozrazuje i nenucené zvýraznění vstupu vyklopením jednoho panelu z tahokovu, přičemž jeho funkci nahrazuje průhledné skleněné zábradlí. Na monochromatickou paletu s bílou omítkou a šedými kovovými prvky, přimíchali autoři akátové dřevo, které použili na vysunutých balkonech a na aplikacích v exteriéru i interiéru.