OBNOVA ČERVENÉHO KOSTELA, OLOMOUC

Červený kostel v Olomouci byl od roku 1959 uzavřen a využíván jako depozit knih. Olomoucký kraj vybudoval pro knihy nový sklad a chtěl kostel využít pro potřeby Vědecké knihovny, která budovu užívá, jako víceúčelový společenský sál, kde se mohou konat přednášky, výstavy, veřejná čtení, koncerty, divadlo, atp. Nové využití kostela vyžadovalo i provozní a hygienické zázemí, které se nově nachází v prostoru přístavby.

Obnova kostela, nová přístavba i jejich interiéry byly řešeny současně pro zajištění potřeb provozu dle zadání investora a se snahou o barevné i materiálové propojení obou prostor, které nově slouží jako celek. Přesto atmosféra obou interiérů má odrážet různá období, ve kterém vznikly. Pro kovové prvky byla použita černá matná barva, betonové prvky jsou pojednány v kombinaci šedé a růžové, která odkazuje na barvu kostela. To vše doplněno o dřevěné prvky v medově-hnědém odstínu, který odpovídá zachovaných prvkům chóru a kazatelny v kostele.

Prostor kostela byl v maximální možné míře navrácen do původního stavu, ale byl doplněn o soudobé osvětlení a mobiliář, jelikož původní prvky se nedochovaly. Novodobý je také paravan v presbyteriu od sochaře Jana Dostála nahrazující akcent v prostoru účinkujících namísto chybějícího oltáře.

Hlavní prostor přístavby tvoří vstupní foyer, který je lemován betonovými stěnami a prosklenými fasádami. Dominantu však tvoří ocelová knihovna jako odkaz na hlavní provoz subjektu, který prostor užívá. Knihy byly získány od dárců ve sbírce, která probíhala během stavby, jsou otočené hřběty dozadu a tvoří tak barevně decentní plochu, jež pozitivně upravuje akustiku prostoru. V části s kavárenským posezením jsou doplněny o aktuální výtisky, které je možné si zapůjčit během návštěvy.

Celá konstrukce knihovny navíc skrývá technické instalace, zejména vzduchotechniku, která zajišťuje větrání pomocí vložených podélných štěrbin. Přes knihovnu je protnut „tunel“ vedoucí k šatně pro hosty kostela a také do budovy ředitelství. V ocelových stěnách tohoto průchodu jsou skryté i dveře na toalety.

Do knihovny je zapuštěna i sestava pro kavárenské vybavení umístěné za recepčním pultem. Ten je proveden z tenkostěnného betonu v růžovém odstínu. Obdobný se nachází také v prostoru šatny. Tento materiál skvěle navazuje na další betonové povrchy v prostoru přístavby. Ze stejného materiálu, jen v černém odstínu, byla také vyrobena dvířka skříněk vložených do ocelové knihovny nebo dvířka úložných skříněk u šatny. Povrchy stěn v prostoru kolem šatny byly pro barevné sjednocení pojednány cementovou stěrkou imitující beton v růžovém a šedém odstínu. Tou jsou opatřeny také skryté dveře do hygienického zázemí personálu.

Beton nosných stěn byl ponechán jako pohledový, stejně tomu tak bylo i u monolitických podlah v přístavbě, které jsou obdobně jako pulty probarveny do červena. V podobném odstínu byly realizovány i nové teracové podlahy v kostele. Červená barva na podlaze tak plynule přechází z foyer až do interiéru kostela.  

Velké plochy betonu a skla  ve foyer dávají vyniknout elegantním závěsným svítidlům z probarveného skla nad kavárenským posezením, které je tvořeno kombinací dřevěných a plastových židlí doplněných o pohodlná polstrovaná křesílka. Shodné dřevěné židle z masivního ořechu slouží i v prostoru kostela jako variabilní hlediště. Kavárenské stolky byly navržené na míru a přinášejí ve svém detailu i materiálu inspiraci z truhlářských prvků kostela. Stojací lampy připomínající moderní pochodně jsou umístěné kolem obou prostor a umocňují jejich příjemnou atmosféru.

Součástí řešení interiéru byl také návrh nového loga knihovny a odpovídající informační systém v budově.