ARCHEOPARK PAVLOV

Na začátku stál ideový záměr, který vznikl v roce 2002 z podnětu Archeologického ústavu AV ČR Brno, v.v.i., jenž je také partnerem a odborným garantem projektu. Ten připravilo Regionální muzeum v Mikulově ve spolupráci s architektonickou kanceláří Ing. arch. Radko Květ. Realizaci stavby provedlo sdružení firem OHL ŽS, a.s. a SKRstav, s.r.o. Zhotovitelem expozice je firma Pixl-e, dodavateli mobiliáře a AV techniky jsou A.M.O.S. Design, s.r.o. a Lotech, s.r.o.

Komplex sídlišť z období paleolitu – doby lovců mamutů – poskytl za dlouhá desetiletí výzkumů obrovské množství kamenných, kostěných nástrojů, uměleckých předmětů, ale i kosterních ostatků člověka současného typu, díky kterým tak patří Pavlov a Dolní Věstonice mezi přední archeologické lokality v celosvětovém měřítku. Přestože jsou památky minulosti kulturním statkem s mimořádnou univerzální hodnotou, jsou zároveň symbolickou součástí místní kultury, něčím co zásadně utváří vztah obyvatelstva k regionu, na co lze být pyšný a skrze ni lze budovat vztah ke své zemi.

Stavba a expozice kombinuje na ploše více než 500 m² současné audiovizuální technologie i klasickou muzejní prezentaci a zpřístupňuje široké veřejnosti to nejdůležitější, co vědecké výzkumy přinesly. Prezentována tak je nejen historie výzkumů v podobě dobových fotografií a dokumentů, ale především samotný materiální a duchovní svět tehdejších lidí. Pozornost je zaměřena na témata jako lov, každodenní život lovců, umění, rituály, pohřbívání a další.

Archeologický park se může stát atraktivním místem pro kulturně orientovaný turistický ruch a plnohodnotně se začlenit do stávající turistické infrastruktury regionu.

Projekt řeší urbanisticko-architektonickou strukturu archeoparku včetně technické, dopravní infrastruktury a vegetačních úprav. Z hlediska širších urbanistických vztahů má archeopark významnou polohu. Nachází se na rozhraní extravilánu obce a volné krajiny a je zároveň součástí působivé scenérie Pálavských vrchů. Celý objekt je umístěn pod terén, ze země vstupují pouze části bílých betonových věží.

Architektonické řešení vychází z daností lokality a bylo určeno třemi zásadními hledisky:

1. Staveniště je součástí území národní kulturní památky a výstavba objektu, kromě expozice „in situ“, byla povolena pouze na ploše již archeologicky zkoumané.

2. Vycházeli jsme z předpokladu, že se archeologické nálezy nacházejí 4-5 m pod stávajícím terénem.

3. Stavba se nachází v chráněné krajinné oblasti.

Z těchto hledisek vzešel koncept podzemní stavby a volné parafráze „vápencových skal vybíhajících ze zeleně luk a vinohradů“.

Hlavní výstavní prostor, administrativní, technické a sociální zázemí je ukryto ve  svahu. Do exteriéru vystupují prosvětlovací věže, nálevkovitě tvarovaný vstup a výhledy na Děvičky a jezero. V rovině motivů je stavba spojena s plasticky tvarovanými jeskynními prostory. Pokud se jedná o materiály, používáme soudobé vyjadřovací prostředky: monolitický reliéfní beton, dubové dřevo a sklo.

Vstupní předprostor vymezený gabionovými zdmi tvoří vstupní zónu do archeoparku. Prostor je multifunkční, nabízí možnost provozovat přírodní divadlo a další aktivity. Krajinářské řešení plenéru podpoří prostorové a funkční řešení areálu a zároveň citlivě doplní scenérii pod kopcem Děvínem.

Objekt muzea je železobetonová, monolitická stavba z reliéfního betonu v systému bílé vany. Lomený strop je vynášen obvodovými zdmi a věžemi, bez dalších podpěr. Výjimečnost spočívá v tvarové složitosti a použití atypické sendvičové konstrukce nadzemních částí.

V rámci předstihového archeologického výzkumu byla v severní části plánovaného objektu odkryta skládka mamutích kostí. Bylo rozhodnuto, že bude jako významná součást národní kulturní památky zachována a prezentována. Na základě tohoto rozhodnutí, jsme museli ve dvou místech projekt přepracovat.

V expozici „in situ“ je prezentována nedotčená nálezová situace skládky mamutích kostí odkrytá archeologickým výzkumem v r. 2014. Do této plochy jsme nesměli zasáhnout a bude zde nadále probíhat archeologický výzkum. Po ukončení plošného výzkumu v roce 2014 byla skládka mamutích kostí zasypána vrstvou písku a chráněna provizorními dřevěnými konstrukcemi, které byly v průběhu stavby vyměněny za pažení a systém základových pasů. Ochranná písková vrstva se odstraňovala až v hotovém muzeu.