BOŘISLAVKA CENTRUM, PRAHA

Pozemek leží u Evropské třídy významné, ale současně velmi rušné městské radiály vedoucí z centra Prahy na letiště, přímo u stanice metra. Pozemek s nepravidelným tvarem a výškovým převýšením 7-14 metrů se nachází v různorodém kontextu okolní zástavby: je zde vilová čtvrť, středně vysoká bytová zástavba a v širším kontextu i panelové objekty sídliště.

Vzhledem k významu i komplikovanému charakteru místa uspořádala společnost KKCG REG v roce 2012 mezinárodní architektonický workshop. Výzvou pro všechny účastníky workshopu se stala neadekvátnost prázdného místa u stanice metra a tramvaje, ve významné pozici pražského reliéfu s výhledem na Pražský hrad.

Vize pro lokalitu / živé městské prostředí

Vize investora KKCG Real Estate Group spočívala ve funkčním propojení architektury s veřejným prostorem tak, aby sloužil místním obyvatelům i návštěvníkům městské části Prahy 6. Základním kritériem byla komplexnost a výjimečnost řešení při zachování kontextu místa. Cílem byl návrh architektury dostatečně sebevědomé a zároveň korespondující s různorodou okolní zástavbou. Důraz se kladl především na kultivaci veřejného prostoru, maximální prostupnost pro pěší, tvorbu městského prostoru a zeleně. S požadavky na „A“ kvalitu vlastního kancelářského prostředí byl spojen požadavek udržitelnosti při provozu budov.

Zadáním do workshopu bylo zejména využití morfologie pozemku a to tak, že v podzemních částech projektu na úrovni ulice Kladenská, vznikne malé lokální obchodní centrum (cca 9000 m2) a na této platformě bude vícero objektů (min. tři) pro kancelářské účely (cca 26000 m2).

„Cílem naší podnikatelské vize není pouze dobře investovat, ale také o jednotlivých projektech přemýšlet v mnohem širším, a hlavně dlouhodobém kontextu.“ (Petr Pujman, generální ředitel KKCG Real Estate Group, investor projektu)

Ulice Evropská prošla ve 20. století velkým rozvojem. Postavily se podél ní nové budovy se sídly významných společností, které ale urbanisticky posilují charakter pouze městské radiály, méně už lokální městské prostředí za ní. „Přesah záměru také do zlepšení prostředí uvnitř navazujícího území byl pro nás nejdůležitějším bodem zadání“ (Aulík Fišer architekti).

Společným cílem developera a architektů bylo vytvořit skutečně živé městské prostředí, které nabídne místním obyvatelům nejen služby, kavárny, restaurace a obchody, ale také odpovídající kultivovaný veřejný prostor.

„Vedle kancelářské a obchodní funkce bylo hlavním cílem doplnit pro spádovou oblast občanskou vybavenost a příjemně zlepšit přístup ke stanici metra.“ (Petr Pujman, KKCG Real Estate Group, generální ředitel KKCG Real Estate Group)

Místu odpovídající architektura / princip fraktální podobnosti

„Při studiu historických map jsme si uvědomili, že nepravidelný tvar pozemku v podobě velmi protáhlého trojúhelníku je záznamem historických cest vedoucích k Pražskému hradu. Ostrý úhel, který cesty svírají, je důsledkem jejich různé nivelety. Toto geometrické schéma jsme rozvinuli a průchod pozemkem opět umožnili. Nepravidelnou parcelu jsme fraktálně strukturovali z ní odvozenými nepravidelnými segmenty.“ (Aulík Fišer architekti)

Geometrie objektů vychází z principu fraktální podobnosti a je přímo odvozena z tvaru pozemku. Forma budov umožňuje reagovat na odlišná prostředí a nivelety okolních ulic a současně naplnit principy kancelářské typologie. Nepravidelnost objektů není pouhým vnějším designem, ale odpovídá potřebě vnitřního uspořádání a funkce budov. Objekty jsou tvarově vzájemně příbuzné a v pevných vazbách komponované k sobě. Sestava těchto „krystalů“ vytváří formu prostupného městského bloku.

Prostupnost a konektivita

„Navázali jsme na vývoj urbanistických schémat pro současné město, jimiž se dlouhodobě zabýváme. Jde nám o hledání nové podoby blokové zástavby, která by dokázala evokovat kvality veřejného prostoru historického města, splňovala nároky na vnitřní prostředí budov a umožňovala individuální architektonickou formu.“ (Aulík Fišer architekti)

Cílem architektonického návrhu tedy nebyla jenom estetika jednotlivých budov / krystalů a jejich vnitřní dispoziční racionality, ale především prostředí okolo nich a mezi nimi. Jednotlivé budovy jsou položeny na společné nízké platformě, která vyrovnává velké terénní rozdíly okolních ulic. Mezi jednotlivými krystaly tak vznikají uličky a veřejné prostory, evokující sevřenou zástavbu, kterou známe z historických center měst.

Především je zde piazzeta, navržená v místech historicky existujícího obdobného prostoru. „Malé piazzety v městech mají nesrovnatelně lepší atmosféru než většina předimenzovaných a slabě žijících prostor vzniklých od druhé poloviny 20. století.“ (Aulík Fišer architekti)

Piazzeta umožňuje bezbariérové spojení celého centra a jeho okolí přímo s vestibulem metra. Význam tohoto místa podtrhuje socha Federica Díaze. Rozsah možného pohybu v interiéru i exteriéru, rovnoměrně prostupujícího celým souborem, lze přirovnat k mraveništi.

Skleněná fasáda - vyjádření formy blokové kompozice

Použití technicky komplikovaného řešení celoskleněných fasád nebylo cílem samo o sobě, ani projevem suverenity kancelářské typologie, ale prostředkem pro vyjádření zvolené blokové kompozice.

Požadované exaktnosti, která by zachycovala krystalickou formu jednotlivých objektů, nejlépe odpovídala celoprosklená strukturální fasáda. Zvolené vlastnosti skel, včetně míry reflexe umožňují vnímat geometrickou celistvost tvarů, ale nevytváří ve většině pozic a světelných podmínek silné zrcadlení, které by v daném kontextu města nebylo žádoucí. Výsledkem je nalezení citlivé rovnováhy technických vlastností s důrazem na kvalitu denního osvětlení i ve vnitřních částech pracovního prostředí.

Vyrovnávací platforma, na kterou jsou prosklené objekty posazeny, je z důvodu integrace do běžného městského prostředí ulice Kladenské naopak spíš masivního, tradičního charakteru. Plné plochy stěn mezi uličními výkladci jsou obloženy světlými kamennými deskami.

Strukturální prosklené fasády jsou v pravidelnějších vertikálních částech řešeny systémem blokových fasád, ve složitějších, lomených, prostorových částech systémem rastrových fasád. Při vývoji nejkomplikovanějších nosných prvků byly použity 3D tištěné makety v měřítku 1:1.

Výjimečnou konstrukcí v opláštění budovy je prosklené zastropení dvorany mezi objekty I. a II. prostorovou ocelovou konstrukcí se zapuštěným instalačním prostorem pro technické periferie v dolních pásnicích.

Veřejný prostor a zeleň / rovnováha zastavěných a zelených ploch

Veřejné prostory jsou z velké části prosluněné a chráněné od dopravního ruchu městské radiály Evropská. Domy - krystaly jsou usazeny do terasovitých zahrad, v interiéru je pak systém atrií s vitální zelení procházející jako vlákna celými domy. Pro tento projekt byla vyvinuta experimentální forma zeleně, ta se výrazně odlišuje od běžných zelených stěn a má formu rozsáhlých prostorových útvarů tvořených vertikálními kůly s epifytickými rostlinami. Na to navazuje skutečný park ve východní části, kde už mohou růst velké stromy z přirozeného terénu. Tím jsou zastavěné a zelené plochy v pozemku v rovnováze.

„V případě Bořislavky by výraznější použití zeleně šlo proti principu výtvarného záměru architektů. Jednotlivé objekty stylizují krystaly a ty bývají čisté… Zeleň je v rámci Bořislavky v harmonickém měřítku s celkových záměrem. Centrálním bodem je „Epifyt“ - vznikl jako hledání určité jedinečnosti použití interiérových rostlin. Jedinečnosti nejen ve vlastní instalaci, ale také jako součást architektury. Nejde jen o vegetační prvek, ale o výtvarné dílo, živé, proměnlivé.“  (Zdeněk Sendler, zahradní architekt)

Umění jako součást architektonického programu

V architektonickém konceptu Centra Bořislavka autoři od počátku počítali s uměleckými díly jako nedílnou součástí prostředí. Uvažovali v zásadě ve dvou časových etapách.

První část děl, umístěná v předem určených pozicích exteriéru (piazzeta, prostor před vstupem do hlavní budovy) i interiéru, byla dokončena současně s budovami.

Umělecká díla zde byla vždy chápána jako svobodné vyjádření umělců, architektonické libreto vymezovalo pouze jejich umístění. Nikdy neexistovalo zadání ve smyslu společného východiska uvažovaných děl nebo jejich tématu, nebyla ani nijak definovaná míra integrity nebo kontrastnosti s architekturou.

„S vědomím dlouhodobého vlivu na veřejný prostor a proto, že díla byla koncipována ještě před dokončením celkového prostředí, byla při dialogu s umělci zmíněna nadčasovost děl, spíš než jejich aktuální angažovanost.“ (Petr Pujman generální ředitel KKCG REG)

Skutečnost, že skulpturální umělecká díla realizovaná v této etapě (Na Horu od Federica Díaze, Ledovec od Maxima Velčovského, Planeta od architektů Centra Jana Aulíka, Leoše Horáka, Davida Zalabáka a sochaře Pavla Filipa a Proudění od Jana Poupěte) jsou vztažena k základním přírodním principům, je výsledkem neplánované synergie mezi těmito tvůrci a prostředím, do kterého vstupovali. A samozřejmě i mezi autory navzájem.

Mým úkolem bylo zabývat se vstupní halou, kterou se přichází do jednoho z krystalů. Jedná se o stovky čtverečních metrů a byla velká výzva pojednat prostor tak, aby se dílo v konzultaci s architekty stalo součástí domu a jeho architektury.  Jedná se vlastně o gesamtkunstwerk, což je propojení všech uměleckých a designérských disciplín tak, aby celý dům fungoval v harmonických souvislostech. Pracování na celku, kde bylo nezbytné stále konzultovat s dalšími lidmi a profesemi, byl velmi zajímavý a důležitý proces vytváření. " (Maxim Velčovský, umělecký ředitel, Lasvit)

Druhá část tvorby uměleckých děl bude pokračovat po dokončení centra především ve veřejném prostoru; pozice i výběr děl bude probíhat v kontextu existujících objektů a bude uměleckou reakcí na fyzicky přítomný prostor. Mohou zde vzniknout díla opět s předpokladem dlouhodobé koexistence v daném prostoru, ale i krátkodobé instalace a výstavy, tudíž zde bude prostor i pro zcela aktuální umělecká sdělení.

Vnitřní prostředí – kanceláře

Současné kancelářské prostředí je nevyhnutelně vyplněno unifikovanými produkty, a je proto pro jeho příjemné užívání velmi důležité, integrovat do něj individuální, na míru a řemeslně zpracovaná řešení. Kompozice atypických a typizovaných částí je pevná a samozřejmá, ve vzájemné rovnováze. Důležitým prostředkem je přirozená barevnost a používání přírodních materiálů.

Udržitelnost

Celý komplex má mezinárodně uznávaný certifikát environmentální udržitelnosti LEED Gold, mimo jiné za využívání dešťové vody, rozsáhlé zelené střechy, hospodaření s energií (například rekuperaci energie z výtahů nebo výměník tepla).

Vizuální styl – Vytvořený logotyp vychází z toho, že určujícím prvkem architektury je prostor a prostupnost mezi budovami. Řešením je litera „B“ která je zbavena vnitřní hmoty a její tvar je vykreslen jen výrazným stínováním, které odkazuje ke skleněnému plášti budov. Geometrický charakter a množství asociací na architekturu obsahuje i font Bořislavka, který funguje jak ve vizuálním stylu, tak i v navigačním systému. Ten byl vytvořen agenturou Toman design ve spolupráci s typografem Vojtěchem Říhou.

Umělecká díla

Exteriér

Federico Díaz: Na Horu

Sousoší čtyř objektů evokuje starou stezku, která kdysi místem vedla. Je vyrobeno speciální technologií robotické fabrikace. Její součástí jsou vodní prvky, z nichž během letních měsíců skapává voda osvěžující přilehlé okolí. Výsledné dílo je navíc doplněno o vrstvu rozšířené reality dostupnou všem návštěvníkům prostřednictvím aplikace ve mobilních zařízeních. 

Jan Aulík, Leoš Horák, David Zalabák, Pavel Filip: Planeta

Vodní objekt představuje pohled na kulovou úseč jižní polokoule naší planety v měřítku zhruba 1:1 000 000. Po povrchu stéká voda symbolizující oceán. Je vyroben z nerezové oceli. 

Interiér

Maxim Velčovský: Ledovec, Lasvit

Osvětluje vstupní lobby, největší dílo společnosti Lasvit v České republice. Skládá se ze 120 kusů plochého tzv. spékaného skla. Jednotlivé pláty jsou zasazeny do dřevěného prolamovaného rastru ve stropě vstupního lobby.

Zdeněk Sendler, Jan Aulík, Leoš Horák, David Zalabák a Radka Táborová: Epifyt

Unikátní řešení kombinující interiérovou zahradní architekturu s venkovní. Dílo inspirované deštnými pralesy tvarově i rozlohou přirozeně doplňuje vstupní lobby, pro které bylo vytvořeno. Epifytní rostliny osazují 76 speciálně upravených akátových kůlů zasazených do vodní plochy.

Jan Poupě: Proudění

Velkoformátový obraz vytvořený pro vstupní lobby objektu 4. Přes sérii kreseb, jejichž výchozím materiálem je 3D model budov a digitální simulace proudění vzduchu v dané lokalitě, autor umístil mřížku jehlanů, které dobře reflektuje světlo a orientaci v prostoru. Výsledný systém pak umístil na plátno a formou strukturální olejomalby zpracoval do obrazu.

Interiér zejména objektu 1 doplňují díla významných současných českých autorů: Pavel Roučka, František Hodonský, Milan Houser, Jan Kovářík