PAVILON Z, ČESKÉ BUDĚJOVICE

Pavilon Z je součástí areálu staveb českobudějovického výstaviště.  Nachází se v jeho severní části, kde zakončuje hlavní osu výstaviště. Umístěn je ve středu vymezeného kruhového prostranství, jež historicky zakončuje areál. Základní princip architektury pavilonu Z je založen na třech zvětšujících se kvádrech, kde nejmenší je u země a směrem k vzhůru se objem zvětšuje a kompozice těžkne. Tento princip je ponechán i v novém návrhu a je dále rozvíjen. Vzhledem k novému využití pavilonu, kdy se monofunkční výstavní pavilon transformuje do multifunkčního provozu bylo nutné tuto změnu propsat i do samotné architektury. Základním motivem se pro nás stal proces šlechtění bonsaje, kde jsou z celku odebrány pečlivě vytipované části tak, aby výsledný efekt byl vzdušný a elegantní. I u Pavilonu Z jsou vzhledem k novému vnitřnímu uspořádání vytipované části které „odebíráme“ tak aby celek dostal nový a vzdušný design.  Pavilon Z se nově otevírá především ve své východní části k řece a městu, kde se v budoucnu bude odehrávat hlavní život, a i filozoficky bylo správné otevřít pavilon právě k centru Českých Budějovic. Materiálově se vnější vzhled odehrává ve dvou formách – pevné a průhledné. Pro pevnou formu je zvolen materiál plechových bílých kazet a bílé střešní folie. Průhledná forma je řešena sklem ať už čirým strukturálním zasklením či více intimním materiálem copilitu. Právě materiálem profilovaného skla se odkazuje na původní architekturu sedmdesátých let. V rámci parteru jsou rovněž navržena velkoformátová okna, která nám otevírají vnitřní prostor směrem do exteriéru.

Interiér

Koncept vnitřní dispozice vychází z principu vytvoření maximálně otevřeného a universálního vnitřního prostoru, který bude umět různé funkční scénáře od otevřeného expozičního prostoru po uzavřený sál pro koncerty. Pro vytvoření co největšího otevřeného prostoru byly všechny doplňkové provozy soustředěny do krajního traktu a zbylou část tak bylo možné nechat volnou. Limitujícím ale zároveň krásným prvkem se stala stávající konstrukce objektu, která má ve své středové části velkoryse pojednanou vnitřní halu čtvercového půdorysu. Díky sofistikovanému požárnímu systému se podařilo zachovat odkryté ocelové konstrukce a celý prostor tak ještě dále odhmotnit a vytáhnout jeho původní strukturu – duši.  Princip přiznání ocelových konstrukcí zároveň určil designový směr interiéru, kde bylo na rozdíl od až minimalistického exteriéru přistoupeno k více technicistnímu pojednání na hraně High-tech architektury. Interiérem nás provází nejrůznější systémy technického vybavení od masivních potrubí vzduchotechniky po červené potrubí požárního systému. Přiznány jsou rovněž veškeré kabeláže či konstrukční detaily ocelových konstrukcí. Atmosféru interiéru rovněž umocňuje použitý materiál profilovaného skla, který do interiéru pouští měkké světlo, skrze které se nám propisují pouze obrysy dějů a vnitřní prostor se tak stává více intimním.

Ve vnitřním prostoru je dominantní hlavní sál, kde je jeho význam je umocněn zvýšením prostoru do konstrukce střechy formou kazet, kde jsou schovány akustické panely i technické systémy. Sál je orientován svým podiem na západ, kde je pevná část, za kterou se skrývá potřebné zázemí sálu ať už skladová část v přízemí, či šatny a sprchy herců v novém mezipatře. Krom této pevné části sálu je zbytek půdorysu nechán volný a jediným předělem se stává systém drapérii – závěsů, které dokážou sál uzavřít. Hlavní vstup je turniketem ze severní strany, kde se po projití otevře převýšený prostor foyer. Vedle vstupu je navrženo hlavní schodiště, kde krom stávajícího mezipatra, které nově funguje jako mezipodesta schodiště jsou zbylé stropní desky odstraněny a do střechy je proveden světlík s bočním osvětlením. Prostorem tak můžeme volně stoupat a pocitově nás vede horní bazilikální světlo. Design nového schodiště vychází z příhradových nosníků, mezi které jsou volně umístěny schodnice a celý jinak poměrně masivní prvek působí křehkým dojmem. Horní podlaží je uspořádáno do dvou bočních traktů s volnou středovou částí, kde je galerie hlavního prostoru. V postranních částech je, krom potřebného sociálního zázemí a schodiště, dvojice velkých konferenčních místností, které se umí rozdělit na menší komornější pomocí mobilních příček.

Provozně Pavilon Z přechází z monofunkčního zemědělského pavilonu, v plnohodnotný multifunkční objekt. Přebírá tak princip až brownfieldového přístupu, kdy je obtížně využitelnému prostoru často již opuštěnému, ve špatném technickém stavu vdechnut nový život. Pavilon je navržen tak, aby uměl být maximálně flexibilní. Systémem závěsů – drapérii umí jednoduše prostor transformovat, čemuž výrazně pomáhá i mobilní hlediště. Pavilon Z tak může fungovat zároveň jako čistá expoziční hala s velkorysým otevřeným prostorem, která má díky vertikálnímu propojení ochozem až charakter galerie. Zároveň při zatažení závěsů a vysunutím elevace se lehce přemění v plnohodnotný koncertní sál – Black Box, pro koncerty či filharmonii. I díky zvolenému neutrálnímu barevnému pojetí, černé a bílé, či sofistikovaným systémem pro scénografii se z Pavilonu Z stává moderní Eventhall v srdci jižních Čech.