Na celkovém zařízení bytu o rozloze 73 m2 pracovaly Halka Freidingerová s Lucií Barešovou od první možné chvíle, kdy začaly probíhat klientské změny, tzn. od roku 2010. Interiér vznikal postupně během pěti let, dokončen byl na podzim 2015. Lucie Barešová navrhla celkovou změnu dispozice bytu, například původní WC bylo zbytečně dlouhé, půdorys koupelny zase kvůli stoupačkám nepravidelný a prostor, který mohl sloužit jako komora, stál nevyužitý hned u ložnice. V rámci klientských změn se tedy povedlo využít každý metr čtvereční plochy. Lucie zasáhla i do nosné zdi, aby prostor úplně vyčistila. Nakonec vznikly tři malé prostory vedle sebe (komora, WC, koupelna) a vchod do ložnice zároveň lemují po obou stranách vestavěné skříně.

Změny podlahy a dveří

Měnila se i podlaha, a to z původní laminátové v dekoru javor na třívrstvou plovoucí s nášlapnou vrstvou z olejovaného dubu. Interiérové dveře měly být původně tmavé v dekoru wengé s podivnou strukturou skla jménem „činčila“. Halka Freidingerová je změnila na oblíbené bílé dveře od Sapeli s čirým sklem a s nejhezčí proporcí skla a rámu. Prosklené jsou v bytě dvoje, ostatní jsou hladké plné. Kliky také vyměnila za ty nejklasičtější Praktik od Sapeli, které jsou zároveň její nejoblíbenější, příjemně oblé a také nejlevnější.

Na WC a do koupelny byly zařizovací předměty ve standardu navrženy jednoduché a čisté, takže zůstaly včetně baterií zachovány. Pro toaletu vybraly autorky závěsný klozet a v koupelně rozhodly posunout topení, aby zůstal volný co největší kus stěny, u které je dnes umístěna komoda. Halka změnila veškerou dlažbu a obklady. Má ráda co nejneutrálnější a nejobyčejnější pojetí koupelen, pokud touží po barvě, obmění ručníky. Navíc od začátku věděla, že chce do koupelny na podlahu mozaiku a na stěny nejklasičtější obklad od Rako, zvolila nakonec čtvercový formát 15 x 15 cm.

Kuchyně

Majitelka bytu si přála kuchyni u okna. To se i přes změnu jejího umístění, které navrhla Lucie, nakonec nepovedlo, ale i tak jí nová dispozice stále moc baví a vyhovuje. Oceňuje také to, že část kuchyně s lednicí a troubou vměstnala Lucie do „elka“ a zezadu na ni napasovala knihovnu. Ve chvíli, kdy vstoupíte do obývacího pokoje, nevidíte rovnou kuchyňský kout, ale knihovnu. Ta přirozeně navádí doprostřed čtvercového obývacího prostoru, její bok pokrývá perforovaný, bíle lakovaný plech, sloužící jako nástěnka. Protože je kuchyně součástí obývacího pokoje, měla být maximálně kvalitně udělaná a neutrální, aby se neokoukala a hlavně aby se nemusela pořád dokola opravovat. Koncept materiálů v pokoji: dub se objevuje na horizontálních plochách, tzn. na pracovní desce a podlaze, kuchyně je vyrobená z lamina v jemné šedozelené barvě.

Obývací pokoj

V prostoru obývacího pokoje jsou použity výraznější barevné akcenty v podobě tyrkysové na tonetkách, polštářích, obraze a kulatém stolečku. Tyrkysovou barvou nechala Halka nalakovat stolek a jednu ze židlí, bíle pak křesílka – v bytě zůstalo nakonec jen jedno, čalouněné španělským potahovým manšestrem. V obchodě Snel Furniture pak objevila barevně lakovaný mohutný stůl z masivu, což byl jeden z jejích dalších snů. Díky různým barevným flekům a nerovnostem na něm není vidět žádná nečistota, takže to byla skvělá volba. Linie skříněk pod televizí, které lemují celou jednu stěnu pokoje, je nápad Lucie Barešové. Detailně jej však musela doladit sama majitelka. Mají skryté nožičky a sokl, který imituje podlahovou lištu i kus stěny. Zdá se, že skříňky visí, a lehčím návštěvám je na nich dovoleno i sedět.

Dětský pokoj

Pokoj měla Halka v plánu řešit až přibližně kolem synova druhého roku, dokončen byl v jeho 2,5 letech, což je věk akorát na to, aby jej začal vnímat. Majitelka má moc ráda, když jsou v pokojíčcích místa pro zalézání, takže jednu z postelí rovnou navrhla zvýšenou, aby pod ní vznikl prostor pro válení a čtení. Nábytek vybrala od španělské značky Rimobel z bílého lamina: dvě postele, dvě zábrany proti spadnutí, knihovnu, skříň a pracovní stůl. Ten je doplněný oblíbenou knihovnou z IKEA, jejíž horní a levý kraj polepila proužky ve čtyřech barvách. Ke stolu pořídila klasiku: praktickou rostoucí židli Tripp Trapp.

Barevnost pokojíku se odvíjí od obývacího pokoje, navíc jsou ale barvy propojené jemnou šedou, kterou autorka považuje za nejšikovnější barvu. Kromě nástěnných maleb aut na šedém podkladě na jedné stěně zdobí tři zbývající bílé horizontální pruhy s linií mraků. Na dvou stěnách kolem spodní postele jsou pověšené tři autorské kapsáře. Na oknech visí rolety z bavlněné látky (dodatečně naimpregnované). Kombinaci džínoviny, zelenkavé pevné látky ve vnitřku kapes a světle modrého manšestru na bocích pak použila ještě na velkých polštářích. K nim dokoupila pruhované polštáře z IKEA, dva kusové koberce organického tvaru doplňují a zjemňují hranatost nábytku.

Předsíň a ložnice – malba na stěny a polepy

Stěny předsíně a ložnice pokrývají opakující se dekory, jde o podobný princip výzdoby všech stěn jako na zámku. Nejedná se o tapetu, autorky jsou vždy radši, když může stěna dýchat. Proto v devadesáti procentech případů po stěnách malují nebo válečkují. Malby se navíc dají retušovat. V tomto interiéru Halka kombinovala malby s polepem, což je její novinka – figury se silnou bílou konturou. Manžel si přál motiv moře, a protože dekory na stěnách vycházejí z perforovaných zídek, které objevila na ostrově Fuerteventura, doplnila je navíc o polep dvojice surfařů u vchodu do bytu a polep syna na motorce, foceného právě při dovolené na Kanárských ostrovech.

Ke spánku pro rodiče

Pro stěny ložnice zvolila tvarově jednodušší vzor připomínající renesanční psaníčka. Protože pracuje z domu, musí mít po ruce hodně vzorníků a dalších pracovních nástrojů. Nechala tedy udělat po celé stěně ložnice vestavnou skříň ve stejném duchu, jako jsou skříně před vchodem do ložnice. Použila stejné úchytky jako v kuchyni, jen je umístila pouze na jedno křídlo a zadala je nastříkat na bílo. Manžel chtěl mít někde v bytě velkou mapu světa, ta tedy visí nad postelí.

Předsíň

Paradoxně právě předsíň je odekorovaná tím nejsložitějším vzorem z celého bytu, a to zcela záměrně. Autorka má ráda, když se z předsíně podaří udělat, byť jen opticky, stejně hodnotný prostor k žití ve srovnání s ostatními místnostmi – když nejde pouze o „průchoďák“. Monumentální motiv surfařů umístila ke vstupu, kde není skoro žádný odstup, to znamená, že nehrozí okoukání. Jsou tu použity výklopné věšáky a malá polstrovaná stolička po tetě, očalouněná stejným světlým manšestrem jako křesílko v obývacím pokoji.